Rozhledna ve tvaru cibule

Rumunsko – itinerář na 9 dní: Temešvár, Resita, Dunaj a české vesnice v Banátu

Do Rumunska jsme se vydali na 9 dní a celkem ujeli 2 600 km. Byli jsme s naším malým Adámkem, takže v textu budou sem tam zajímavosti k cestování s dětmi. Itinerář jsme neměli vůbec promyšlený improvizovali jsme ze dne na den díky tomu jsme objevili nečekaná místa. V článku se dozvíte, která místa jsme navštívili, kde jsme se ubytovali, kolik to stálo. Další články: Jak najít levné ubytování, Netradiční české hotely, Kam v Česku bez davů.

Míříme k Dunaji
Míříme k Dunaji

Slovenskou, maďarskou i rumunskou dálniční známku Martin koupil předem online. Zejména na Slovensku za hranicemi s ČR byla na známky fronta. Báli jsme se, že je to fronta na celníky a ono ne. Všechny dálniční známky nám platily i cestou zpět.

Před cestou do Rumunska byste měli vědět

  • mají o hodinu víc
  • moc neumí anglicky
  • děkujte Merci
  • na silnici vás může potkat cokoliv od nečekaně ohromné díry, přes psa ležícího uprostřed až po babičku v šátku přecházející těsně před autem bez rozhlédnutí (jezdí se rychle a předjíždí nebezpečně)
  • u hranic se Srbskem (zejména kolem českých vesnic v Banátu) dejte pozor, ať se váš mobil nepřipojí na srbskou síť a nemáte pak vysoký účet za data mimo EU (stalo se to tam už hodně Čechům)
  • restaurace hodně italské a pizzerie, najít autentickou rumunskou bylo těžší
  • jsou hodně milí na děti a hřiště mají všude kolikrát s až dost velkými skluzavkami
  • piva jsou nic moc, dost jedou i německá (názor Martina a ten se docela vyzná :D)

Lázeňské městečko Makó – den 1.

Vyrazili jsme směr Maďarsko v pět ráno. Makó je příjemnou alternativou k vedlejšímu a většímu Szegedu. Ubytování (Holdfény apartmán za necelých 1000 Kč) na první noc jsme měli rezervované, zbytek se vyvíjel ze dne na den. V Makó můžete zajít do lázní, po čtvrté odpoledne za sníženou cenu. Také tam mají velký park s tartanovou trasou na běhání. Líbilo se mi, jak se klikatí. Zajeli jsme se podívat na rozhlednu ve tvaru cibule s velkým tobogánem a prvky lanového parku hned za městem (vit hlavní foto tohoto článku). Makó je totiž slavné právě cibulí, a tak ji tu vyobrazenou uvidíte na více místech. Rozhledna je architektonicky velice povedená, nevynechat. Pokud zvažujete v Makó zůstat dělší dobu a navštívit lázně, doporučuji přečíst podrobný článek Hany Machalové: Město Segedín a cibulové termály Makó. Večer jsme sedli a řešili, zda dál do Srbska nebo Rumunska.

Temešvár – den 2.

Ráno jsme přeji do Temešváru, kde jsme u centra zaparkovali (víkend byl zdarma). Je pěké město s pěšími zónami, kompaktním centrem, ortodoxní katedrálou. Na výběrovou kávu jsme zašli do Doppio a jídlo dali v Jolie bistru. Prošli jsme centrum, stín našli v Central parku Anton von Scudier.

Vesnička Vailug a národní park Semenic – den 3.

Ve Vailugu jsme se ubytovali v rodinných apartmánech přímo v domě majitelů, kteří nám po příjezdu nabídli večeři. Výhodou takového ubytování je, že víc vnímáte, jak místní žijí, a víc s nimi sdílíte. I přes jazykovou bariéru jsme jakž takž pokecali. Na zahradě s hamakami si Adámek hezky pobíhal a hrál si se psem a kočkou. Večer jsme vyrazili na průzkum vesnice a objevili dětské hřiště.

Ráno jsme se vydali k jezeru – přesněji k přehradě. Procházka podél ní je nic moc, protože je to jen příjezdová cesta k tamním hotelům. Navazuje na ni ale turistická stezka, kam jsme se s kočárkem nedostali. Pokud ale chcete koupání v plážovém stylu, zajděte do podniku Ponton Barraj, je to bar-restaurace-lehátkový klub. Mají tam i taková ta lehátka a la novomanželská postel.

Siestu jsem dali v apartmánu a na zahradě a pak se vydali do doporučené vesnice Garana, kde od následujícího dne probíhal poměrně velký jazzový festival (skoro mi to bylo líto, přijel i můj oblíbený Avishai Cohen). Nebyli jsme tam, ale dle všeho velmi oblíbenou restaurací je Kibut. Vyjeli jsme autem na horu Piatra Gozna a prohlídli kostelík a také vlezli do jednoho z mnoha opuštěných hotelů.

Resita – den 4.

Tohle město nás nadchlo, ale pozor, je to tím, že máme rádi technické památky. Resita (čti Rešice) bývalo od dob Rak-uherské monarchie významné centrum regionu Banát s těžkým průmyslem, zejména ocelárnami. Díky tomu tam jsou dodnes k vidění monumentální skomírající továrny v hezkém údolí, takže to zaujme na pohled. Dominantou je bývalá lanovka na přepravu uhlí přes celé město. Úspěšnou historii připomíná dnes již nefunkční tramvajová trať původně určená pro svoz pracovníků do továren.

Zaparkovali jsme u sportovní haly a supermarketu, hned vedle promenády, která vede k ohromné hýbající se fontáně připomínající minulý režim u nás a snahu ukázat na velkolepých stavbách jeho sílu. Na oběd jsme zašli do moderní restaurace Motif Sugar and Spice. A kávu dali v umělecké kavárně o kousek vedle. Tam Martin také pořídil parádní suvenýr – tričko s nápisem Resita s továrnami.

Pak jsme vylezli na kopec nad městem, odkud se naskýtá pěkný výhled do více stran. Navíc cestou jdete kolem bývalé těžební lanovky, ze které chce město udělat highlinu, až to bude, tak to bude NĚCO. V Rešici najdete také muzeum lokomotiv. Mimochodem Liberec je jejím partnerským městem!

Bahna a Herkulovy lázně – den 5.

Našla jsem krásné ubytování s molem s lehátky u řeky – Nautica Bahna, 1100 Kč za noc. Jsou to apartmány/chatičky, my měli s vlastní základní kuchyní a pěknou novou koupelnou. U řeky Bahna, která se o kousek dál vlévá do Dunaje. zdarma jsme si mohli půjčit kajak, paddleboard nebo motorovu loď, na které jsem za 10 minut dopluli do Dunaje. V ubytování měli také postavený foodtrack a i když vaření trvalo, vyplatilo se – snad nejlepší jídlo za celý roadtrip. Možnost dokoupit snídani jsme nevyužili, ale bylo fajn nemuset jídlo řešit a kdykoliv si do stánku zajít pro kávu, pivo apod. Dost lidí jezdí do vil s bazénem přímo k Dunaji, tohle mi přišlo jako taková ta perla vedle profláklé destinace. A až na hlasitou telefonující paní první večer tam byl klid.

Baile Herculane (Herkulovy lázně): Tyhle původně římské lázně v Rumunsku jsou dnes jednou velkou ruinou. Trochu přeháním, ale ne moc. Kdysi to byl výstavní rezort vyhledávaný smetánkou i královskou rodinou (královnou Marií Edinburskou). Hodně zajímavé bylo se podívat do jednoho původního lázeňského domu, dnes muzeum – The Apollo Bath. Vede sem podzemní cesta z hotelu naproti, kterou sem chodila královna Marie. Místo dýchá historií a smrdí sírou.

Zdarma se můžete v pramenech vykoupat na severu města za hotelem Roman, kde se nacházejí veřejné lázně. Rozuměj dva pororozpadlé minibazénky vytékající do řeky – prameny totiž vyvěrají do řeky. Osazenstvo převážně v důchodu. Hned vedle ještě mrkněte do několikakomorové jeskyně Haiducilor, ta nás svou velikostí překvapila.

Pak se tu ještě můžete podivit velkému množství opuštěných lázeňských domů a hotelů ve špatném stavu. Nová část města  připomíná rezort u Černého moře – silnice lemovaná stánky s cetkami a smaženým jídlem.

No a přesně tam na Martina přišel hlad, Adámka nespokojenost a mě vedro. Ten moment, kdy vím, že není radno to jakkoliv natahovat a lepší uspokojit naše potřeby nehledě na plány. Sedla jsem si s Adámkem na kojení do stínu na schody pokryté kobercem “umělá tráva”. Martin si rychle koupil preclíky a vydal se pro auto zaparkované na druhé straně města. Zbytek dne už jen lážo na naší říční pláži u apartmánu.

Krátce jsme se stavili v městečku Orsova, kvůli horku jsme ho moc neprošli, koupili si nanuk v Carrefouru, podivili se obří klouzačce ve tvaru krokodýla na tamním dětském hřišti a jeli k Bahně.

České vesnice v rumunském Banátu – den 6.

Další den jsme se zběžně podívali na největší do kamene vytesanou sochu v Evropě – Chipul lui Decebal. Obličej Decebala, dáckého bojovníka proti Římanům za suverenitu dnešního Rumunska do kamene nechal někdy po roce 1993 vytesat jeden rumunský obchodník. Socha je vysoká 55 m a 25 m široká. Silnici u ní lemují stánky s naháněči na lodičky, můžete doplout pod ni. No, trochu turistická atrakce, jeli jsme dál.

Z hlavní silnice jsme odbočili do první české vesnice – Tisového údolí (Eibenthal). Jede se po úzké silnici, nemile nás překvapili protijedoucí motorkáři, ten první měl co dělat, aby dobrzdil. Jeďte opatrně. Tisové údolí je dobré na oběd v tamní moderní restauraci Eibenthal. Moc dobře vaří a mají fajn pivo. Je to velkokapacitní restaurace připravená na davy turistů. O kousek dál jsme koupili slivovici od paní, která má rodinu Ústí. Češi, kteří odsud odcházejí do ČR, prý často jedou právě do Ústí vzhledem k nižší ceně nájmů. Doporučuju se tam jít podívat na hřbitov.

Pak jsme podobnou úzkou silničkou dojeli do další české vesnice – Bígr. Bylo vedro, Adámek spal, a tak jsme ji doslova projeli. Noc jsme strávili v českém Banátu ve vesnici Svatá Helena. Člověku přijde zvláštní, že se na cestách najednou octl někde, kde mu rozumí každé slovo. Po příjezdu jsme zrovna chytli návrat krav a koz z pastvin. V hospodě si dali točené pivo a poprosili pana Štěpničku, zda neví kde se ubytovat. Za chvíli jsme už bydleli u paní Aničky Táborské. 

Tamní krajina je nádherná. Za posledních pár let tu vyrostlo hodně větrných elektráren, které vydávají zvuky jako když letí letadlo, což trochu ruší…

Sannicolau Mare – den 7.

Cestu zpět do ČR jsme se rozhodli jet na tři části. První den jsme dojeli to města Sannicolau Mare – nikoliv u moře, ale na hranicích Rumunska s Maďarskem, nedaleko Makó, kde jsme spali cestou tam. Mare v rumunštině znamená velký. Ubytovali jsme se v apartmánu s bazénem. Hodil se, bylo stále vedro. Ve městě jsme objevili parádní restauraci v bývalém mlýně – Vecchio Mulino. Nic moc dalšího jsme tu neobjevili, krom ohromného dětského hřiště dimenzovaného snad nad celý okres.

naše ubytování
naše ubytování

Győr na jednu noc – den 8.

Další den jsme přejeli do Maďarska až ke slovenským hranicím. V Győru (čti ďér) Martin našel krásné a jednoduché ubytování hned naproti kostelu, provozované církví a vhodné také pro poutníky. Domus Peregrini byl zážitek a za dobrou cenu (cca 30 EUR za noc pro všechny tři). Jsou to malé apartmány se základní kuchyní, polohou v centru a parkováním na ulici.

Győr je krásné město, nevýhodou bylo, že v sobotu měo dost zajímavých bister zavřeno a taky že na rozdíl od Rumunska na dost místech nebrali karty. Jít do bankomatu pro 50 Kč v momentě, kdy chcete zaplatit již hotové kafe, je vopruz.

Devátý den jsme se cestou stavili v galerii a kavárně Osmička v Humpolci a pak dojeli domů. Na cestu zpět jsme si vyplnili příjezdové formuláře na Slovensko a ČR. Maďarsko nechtělo nic. (červenec 2021)

Rumunsko
Výhled na Dunaj nedaleko Svaté Heleny

Netradiční ubytování v Rumunsku

V Rumunsku jsme při hledání ubytování naraili na několik míst, která by stála za to, ale buď se nám nehodila do itineráře nebo to nebylo praktické s malým dítětem. Chci je sem ale napsat i pro sebe do budoucna, takže: tahle chaloupka DeMerisier je úchvatná a bude tam klid. Už proto, že se k ní nedá dojet autem, musí se kousek pěšky. Dejte vědět, pokud se tam podíváte!

Naše další cesty v roce 2021: Týden na Sicílii, autem do Chorvatska, týden ve Španělsku, týden ve Švýcarsku, týden na Zakynthosu, týden na Tenerife nebo se podívejte na mé alternativní destinace v ČR, ať se vyhnete davům. Inspiraci na překvapení pro vaše milé hledejte v sekci Netradiční hotely v ČR.

1 thought on “Rumunsko – itinerář na 9 dní: Temešvár, Resita, Dunaj a české vesnice v Banátu

  1. Odpovědět
    Jídlo na cestách - 26.10.2023

    Hezký článek o putování Rumunskem! Rozhledna ve tvaru cibule v Makó je geniální a místo si přidávám na seznam 🙂

    Je zřejmé, že jste věnovali hodně času a úsilí do plánování této cesty – obdivuji.

    Já se do rumunské kuchyně ponořil trochu hlouběji a pokud by se někdo chtěl inspirovat, najde můj článek tady:

    https://www.jidlonacestach.cz/rumunska-kuchyne/

    Díky za inspiraci a ať se vám daří na dalších cestách!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Scroll to top