Vánoční spontánní výlet na Moravu

V sobotu o prvním advetním víkendu jsme se dopoledne sebrali a vyrazili na již sedmý spontánní výlet. Pravidla stejná jako vždycky – mobily nechat doma a s sebou každý max. 3 věci. Naše zimní sada vypadala následovně: Martin si vzal kartáček, deorodant a jelení lůj. Já pastu, hřeben a make-up. Vše se nám krásně vešlo do kapes zimních bund, což považuju za velkou výhodu oproti výletům v létě, kdy s sebou jako jeden předmět bereme batůžek na šňůrkách.

Mapa předchozích spontánních výletů

Na nádraží jsme si stoupli do fronty na vnitrostátní jízdenky a zopakovali si, kam nemůžeme jet, protože jsme tam jeli v rámci předešlých spontánních výletů: Ostrava, Brno – Královo pole, Broumov, Pelhřimov, Jindřichův Hradec a Plzeň. Když na nás došla řada a já poprosila o jízdenku tam, co předchozí nakupující, paní za přepážkou odpověděla:”Takže do Vršovic?” Mazali jsme znovu do fronty. Mírně znepokojeni víkendovými pražskými výletníky všude kolem jsme se dostali na řadu podruhé, k té stejné paní. Tentokrát to vyšlo, odpověď zněla jasně:”To se hezky projedete – Zábřeh na Moravě!” Odjezd za 20 minut.

Nečekané setkání ve vlaku

Ve vlaku směr Žilina jsme to zvládli bez místenek. Po chvíli sezení na volných místech jsme se přesunuli do jídelního vozu. Cestou jsme v jednom z vagónů potkali přítelkyni Martinova kamaráda, a tak šla s náma. Došlo na oběd a musím říct, že JLV udělali od dob, kdy jsem jezdila vlakem do Brna a dávala si řízek 2ks s bramborovým salátem, velký pokrok! Najedli jsme se báječně a poseděli v jídeláku až do Zábřehu.

Jediná naše fotka z výletu, neměli jsme přece mobily…

V Zábřehu jsme si nejdřív zapamatovali odjezdy vlaků a pak prozkoumali mapu města. Z nádraží to bylo do centra jako vždy daleko, ale tak procházka, že. Na náměstí nám paní řekla, že krom náměstí tam nic dalšího zajímavého není. Usedli jsme tedy do jediné otevřené kavárny – Levandulové. A levandulové tam měli opravdu všechno – od kávy, přes makronky až po toaletní papír. Přesně takové množství levandulové, že se vám stihne do konce návštěvy znechutit. Zpátky na nádraží jsme to vzali pěknou procházkou po hrázi kolem rybníka Oborník a dobře vypadajícího stavení, kde sídlí restaurace Stará Sladovna. Na nádraží ještě stihli koupit stírací los a nasedli do vlaku do Šumperka. Ve vlaku setřeli los – výherní!

Překvapení výletu – Šumperk

V Šumperku se jde z nádraží do centra města vilovou promenádou. Cestou jsme narazili na leták lákající na vánoční jarmark do 16h v místní škole. Bylo něco málo před čtvrtou, ale místo určení jsme nemohli najít. Nakonec nám poradila paní na ulicí s tím, že: “Už balijó, ale ještě tam só.” Po jarmarku jsme mrkli na vánoční trhy na náměstí a pak naše zraky spočinuly na šumperské radnici. Nejkrásnější radnice, co jsme kdy viděla. Honosná jako v Liberci nebo Frýdlantu, ale zároveň né přezdobená. Ale to už byl čas vyrazit zpátky na vlak, jak nám paměť hlásila další odjezdy. Chvíli jsme přemýšleli, zda tu nezůstaneme na noc, ale nakonec sedli na vlak do Olomouce. Ve vlaku setřeli další los zakoupený na šumperském nádraží po výběru předchozí výhry. A zase výherní! V Olomouci jsme vybrali další výhru a rozhodli se v losovém řetězci pokračovat a koupili ještě jeden.

Z Levandulové kavárny jsem si odnesla leták s místními produkty: zákusky s příchutí tvarůžků!

Deset olomouckých hotelů

V Olomouci jsme nasedli na tramvaj ozdobenou vánočními světýlky a společně s davy lidí vyrazili do centra. Tam nával. Asi rozsvíceli stromek, náměstí narvaný. Začali jsme hledat nocleh. A jako na potvoru nikde žádný hotel. Do toho tma. V prvním hotelu měli plno, ale dali nám tip na druhý. Ten vypadal až moc hogo fogo, ale i ten měl plno. Narazili jsme na ubytovnu Marii, paní nás pustila dovnitř, jenže měli taky plno. Ale byla hodná, půjčila nám leták s možnostmi ubytování v Olomouci. Martin si do mapy pečlivě zakreslil polohu dalších pěti hotelů a vydali jsme se je hledat. Další dva měly taky plno. Začínala nám být zima. V hotelu za policií jsme zkusili recepční přemluvit, ať nám dá do volného jednolůžáku přistýlku, ale nešlo to. Co se to v Olomouci před Vánoci děje? Už mi docházela motivace. Martin nás ale dobře táhl dál a k vzpomněl si na příznačnou písničku –>

Takhle jsme obešli celkem 9 hotelů a až v desátém měli volný pokoj! Zachránil nás hotel Flora se svou kapacitou 160 pokojů. S radostí jsme vzali pokoj na devátém patře a dali si voraz. Kdybyste se někdy do Olomouce chystali, sem ne. Není to hezký, ani levný hotel. Naopak během našeho putování se mi líbil penzion Bellis a penzion Křivá. A z těch drazších pak Theresian hotel & spa. Cestování bez plánování a mobilních telefonů někdy znamená, že prostě nechytnete ten nejlepší hotel za super cenu.

Během vehementního hledání hotelu jsme stihli poznat velkou část centra města a vytipovat si restaurace na večeři. Tu jsme si dali v restauraci jménem Plan B a nemělo to chybu. Boršč výtečný, steak taky. Zašli jsme ještě na drink do barové pasáže na Dolním náměstí, kde se to lidmi popíjejícími punč a svařák jen hemžilo.

Adventní oběd ve vlaku

V neděli jsme se vydali do olomoucké Pevnosti poznání. A nečekaně narazili na několikapatrové muzem s expozicemi typu “popularizace vědy” v krásných prostorách. A dopoledne bylo fuč. Sedli jsme na tram a hurá na vlak. V úvahu ještě připadala návštěva Přerova nebo Prostějova, ale nechtělo se nám ještě víc vzdalovat od Prahy, a tak jsme si koupili jízdenku zpátky do Prahy s tím, že v Pardubicích jízdu přerušíme. Opět se vyplatilo vytipovat si jídelní vůz a místo nákupu místenek si dát nedělní adventní oběd v pohybu a s výhledy na Tichou Orlici. K tomu příjemná obsluha – stejná jako včera, pán si nás pamatoval a my jeho taky. Nejlepší jídlo, které v jídelních vozech mají, je telecí pečené na barevném pepři. Gulášovka je také výborná – s kousky masa a bramborem. A kuskusový salát s fetou měli výbrně ochucený. Proč chodit do restaurace “na pevnině”, když lze ušetřit čas za jízdy.

Zakreslené hotely na mapě – aneb jak jsme hledali nocleh

Bez práce nejsou koláže

V Pardubicích si cesta z vlaku nezadá s tou v Šumperku. Pocit návratu do minulosti. Začalo pršet. Dali jsme si kávu v originální kavárně Bajer. Na náměstí jsme obešli stánky a s lítostí jsem musela konstatovat, že pardubický perník chyběl. Prošli jsme dál k zámku a narazili na galerii Gampa. Výstava Bez práce nejsou koláže potěšila zejména cestovatelskými deníky Michala Cihláře. V galerii na plakátu psali, že se právě dnes koná vánoční jarmark vedle radnice. A když jsme za víkend zvládli 3x vánoční trhy, proč ne 2x vánoční jarmark. Pak jsme se rozhodli jet domů. Vytáhli jsme z paměti odjezdy vlaků a pelášili na nádraží – mělo to jet za 12 minut, ale sázeli jsme na zpoždění. To nakonec bylo 10 minut, takže jsme na perónu ještě chvíli čekali. Opět jsme si vyhlídli jídelní vůz a opět tam bylo místo. Zbytek vlaku narvanej (krom 1. třídy).

Úlovky z víkendu

Příště bez ničeho?

I když jsme se vydali pouze na 1 noc, byl to super výlet. I přes ošklivé počasí jsme si díky teplému oblečení a vánočním trhům pobyt venku užili. Krásný vstup do adventního období. Do Šumperka budeme muset znovu, tam to stojí za důkladnější prozkoumání. Věci, co jsme si s sebou vzali, se osvědčily a neměnila bych. Jelení lůj se dal použít i jako krém na ruce. A vlastně ten počet “max. 3 ks” ani není tak důležitý, zvldáli byste to i bez nich. Že by další výzva?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Scroll to top