Na Vánoce 2018 jsem vyrazili přes Lublaň do Chorvatska. Nečekaně jsme objevili historicky zajímavé opuštěné objekty, které jsme náhodou měli po cestě. Takže až budete zase v Chorvatsku, ať už v létě na pláži nebo někde v přírodě, zde tipy, kam se u toho podívat a prozkoumat trochu té jugoslávské historie. Mrkněte na video níže: Petrova gora monument, Titova vila u Plitvických jezer, Hotel Palace Haludovo na ostrově Krk, hřbitov vlaků v Rijece, kde je také testovací rampa pro torpéda a Titova loď Galeb.
Video z našeho urbexu
Hotel Palace Haludovo na Krku
Tento hotel byl otevřen v roce 1972 americkým zakladatelem Penthousu (Bob Guccione). Byl to opulentní luxusní hotel pro celebrity a politiky (navštívil ho třeba Saddám Husajn) včetně Penthouse hostesek a kasina. Byl to nejluxusnější hotel východního bloku. Nebyl ale rentabilní a zavřeli ho. Později tam také bydleli uprchlíci z jugoslávské války.
Zaparkovali jsme na silnici nad hotelem a přes závoru šli pěšky. Dá se ale zajet téměř k hotelu druhou cestou, kde závora byla zvednutá. Hlavní budova hotelu se pyšní velkým lobby s krásným stropem, sedačkami do kruhu a schodištěm. Chodbou se dostanete do převlíkáren a sprch, které vedou k vnitřnímu bazénu s barem. A odtamtud dál k venkovnímu bazénu. V hlavní budově jsme prošli také kuchyň včetně místnosti s velkými mrazáky. A taky bowling. K pokojům v této budově jsme nešli, schody byly až příliš zničené a dostala jsem závrať.
Dokument BBC z roku 1972
BBC o hotelu dokonce natočila dokument:
Došli jsme do vedlejší budovy a tam pokoje prošli. Některé už hodně vyrabované, ale vytvrvali jsme a našli i takové, kde ještě byl nějaký nábytek, kliky na dveřích nebo zrcadlo.
Titova vila Izvor u Plitvických jezer
Zastrčená v lesích nad Plitvickými jezery. Strávili jsem tam snad víc než hodinu. Dominantou je velký prosklený sál, kde ještě viselo pár závěsů. Po stranách mramorové schody do patra. Levé křídlo bylo Tita, velké slunné pokoje, mramorová podlaha na WC. Dole bowlingová dráha. V pravém křídle pokoje pro hosty, sál s kinem (i promítací komůrkou), ještě níže pak kuchyň a další zázemí.
Památník antifašistického odboje na Petrově hoře
Památník byl otevřen v roce 1982, pak přišla válka a na tomto území vyhlásili Srbové zde žijící Republiku Srbskou Krajinu. Památník jim posloužil také jako jediná nemocnice v oblasti. V horních patrech jsme viděli zbytky zásob infuzí, injekčních stříkaček, postel a dole na zemi pohozenou protézu. Památník byl obložený ocelovými destičkami, které jsou už ale z nemalé části rozkradené. Hlavní vchod je za mřížemi, dá se ale dovnitř projít na boku. Po schodech jsme vystoupali až na střechu památníku, kde jsou funkční vysílače. Jsou tam také dva výtahy, samozřejmně už nefunkční.
Hřbitov vlaků v Rijece
Bývalé depo lokomotiv, kde jsou k vidění odstavené italské lokomotivy z 60. let, jedna příměstská jednotka a pár vagónů. Vše je volně přístupné, avšak už vyrabované. Hned vedle je testovací rampa pro odpalování torpéd (fotky ve videu), která patřila k bývalé továrně na jejich výrobu. Torpědo je totiž vynález pocházející právě z Rijeky.
Titova loď Galeb
Původně italská loď potopená roku 1944 a po válce vyzvednutá a užívaná jugoslávským námořnictvem. Tehdy to byla třetí největší soukromá jachta na světě. Dnes čeká na opravu a přerod v muzeum.
Na tomto území najdete daleko víc příležitostí k urbexu – například mnoho památníků (spomeniku). Díky – nebo snad kvůli – místní nátuře jsou často objekty ponechány vlastnímu osudu. Takže se k nim dostanete bez problémů a narazíte na nečekané pozůstatky.
Cestovat jsem začala po maturitě v roce 2005, studovala jsem na Novém Zélandu, žila na Maltě, Madeiře, v Bretani a v Portu. Mluvím anglicky, francouzsky, hůř portugalsky a zcela základně čínsky. Cestuji pouze s příručním zavazadlem, dříve přes Couchsurfing, dnes přes Home Exchange. Se dvěma dětmi. Profesí jsem agilní koučka. Věnuji se také divadelní improvizaci.