Smetanova Litomyšl

Spontánní výlet bez mobilů do Chrudimi, Hlinska a Litomyšle

Po téměř půlroce, kdy jsme se v prosinci vydali na Moravu, se konečně našel volný víkend na další spontánní výlet. Bez mobilů, každý max.3 věci s sebou a na nádraží koupit jízdenku tam, co člověk před námi ve frontě. Tentokrát pouze na jednu noc. V sobotu brzy ráno jsme doma nechali vše krom batůžku, deodorantu, kartáčku na zuby, zubní pasty, mého spodního dílu plavek a deštníku (hlásili déšť) a vyrazili na vlak. Ano, vidíte správně, tentokrát bez make-upu. Měla jsem zrovna dobrou a opálenou pleť z Japonska 😀

Každý max. tři věci s sebou
Každý max. tři věci s sebou

Bláhově jsem si myslela, že v sobotu v osm ráno bude pražské hlavní nádraží liduprázdné. Opak byl pravdou, a tak jsme se zařadili do dlouhé fronty na vnitrostátní jízdenky. Když na nás přišla řada, Martin spustil:“My hrajeme takovou hru a chtěli bychom jízdenku tam, co člověk před námi.“ Paní to vzala docela rychle, ale následně nás zklamala svou odpovědí:“Takže do Plzně?“ Do Plzně jsme už totiž jednou na spontánní výlet jeli a dle našich pravidel se první destinace nesmí opakovat – a že už začíná být oříšek si je pamatovat.

Znovu do fronty, tentokrát jiné a kratší. Paní za přepážkou to opět vzala hladce a tentokrát to byly Pardubice. Tam jsme se sice na jednom výletě stavili, ale nebyla to první destinace, takže jsme to, byť trochu zklamáni, vzali. Ve vlaku byl saigon, cestující s kufry až do Vídně a téměř všechna místa rezervovaná. Stále nechápu, proč k nákupu on-line dostanete místenku zdarma, nýbrž na přepážce za poplatek. Chytli jsme jedno místo, Martin stál a vedle celou dobu halekaly dvě rodiny se čtyřmi dětmi, co hned po opuštění prostoru Hl. m. Prahy vytasily řízky. K tomu si vykládaly tak nahlas, až je prodavač horkých nápojů okřikl. Tak jsme si vysnili romantický výlet vlakem a….

Jízdenky ze spontánního výletu - vždy alespoň jedna síťovka
Jízdenky ze spontánního výletu – vždy alespoň jedna síťovka

V Pardubicích jsme se rozhodli rovnou pokračovat dál, za deset minut to jelo na Hlinsko. Rychle jsme koupili víkendovou jízdenku Pardubického kraje (název mate, tak vězte, že víkendovka platí vždy 1 den, ne celý víkend) pro 2 dospělé a až tři děti. Ty jsme s sebou neměli, část jízdenky tak přišla vniveč. Marně jsem se snažila získat mapu kraje s trasami ČD, abychom věděli, kde všude nám jízdenka platí.

Eva a Vašek s CD plných tašek

Z vlaku jsme nakonec vystoupili dřív, zachtělo se nám do Chrudimi. Na nádraží jsme si zapamatovali další odjezdy a vyrazili do centra. Na náměstí mají krásný kostel. Mladík v infocentru nám doporučil pár přírodních koupališť. A pak jsme objevili plakát lákající na festival pro seniory v Klášterních zahradách.

Vstup zdarma a zrovna začínala Eva s Vaškem. Tolikrát jsem o nich slyšela ve spojitosti s plnou taškou a konečně nastal moment zření. Musím uznat, že paní Eva má diváky zmáknuté. Procházela mezi nimi s úsměvem na rtu a mobilními telefony s nahráváním se to jen hemžilo. Zrovna slavili 30 let a při té přiležitosti s sebou přivezli 300 cédéček!

Nejlepší na tomto fesitvalu ale bylo jídlo. Poobědvali jsme za krásných 75 kč a jen mi bylo líto, že kvůli dietě nedojde na dezert. Nastal čas odebrat se na vlak.

Do lomu jedině stopem

Vystoupili jsme v Prosetíně se záměrem najít lom a vykoupat se. Nebylo lepší volby, jak najít cestu k lomu, než začít stopovat. Zastavilo hned první auto, pán měl evidentně na spěch. Ale byl rád, že po dlouhé době narazil na „normální“ stopaře. Zavezl náš až k cestičce vedoucí k lomu, vysvětlil nám cestu a podal výklad: Lom vlastní podnikatel Janoušek, toho času prý ve vězení. Díky tomu teď lom nikdo nehlídá a dá se tam bez problémů koupat.

Chvíli jsme šli po bývalé úzkokolejce a pak doprava. Lom jménem Kaňon vypadal romanticky, s několika lidmi v něm i vně. Využila jsem jednu ze svých tří věcí s sebou – plavky. Martin si na sebe chytře vzal kraťasy se síťkou, ke koupání posloužily na výbornou.

Zašli jsme dál, k lomu Zvěřinov s čistší vodou. A i přes nálety komárů se rozhodli projít Žulovou stezku Horkami. Na stezce jsme potkali pozůstatky těžby včetně žulových doplňků typu koš apod. Nečekaně skvělý objev!

Stezka nás dovedla až do Skutče, kde přišla chuť na kávu. „Je tu prosím nějaká kavárna?“, zeptala jsem se dvou dívek na náměstí poté, co jsme žádnou nemohli najít. Rady se nám dostalo, ale měli zavřeno. Pak jsem si jedné všimla a s radostí k ní vyrazila. Uvnitř se však ukázalo, že je to spíš místní pajzl, což dokazoval i opilý muž sedící u stolu se servírkou. Zaváhali jsme a objednali si. Opilý muž si k nám přisedl a jal se nám radit ohledně vlaku. Nápoje jsme zkonzumovali v rekordním čase a už jsme byli venku.

Dnes už to nejede

Došli jsme na vlakové nádraží a zjistili, že dnes už nic nikam nejede. Navrhla jsem stop, ale prvních pár aut jen projelo a nebyla chuť. Došli jsme tedy na další nádraží do Žďárce u Skutče, kde jsme měli zapamatováno, že to kolem čtvrté pojede na Hlinsko.

Informační letáky z víkendu
Informační letáky z víkendu

Zadařilo se. V Hlinsku jsme si opět zapamatovali odjezdy vlaků druhý den ráno. Prošmejdili ceduli s kulturním programem a plakáty lákajícími na místní akce: večer bigbít, druhý den pouť vedle ve vesnici.

Půjdem spolu do Betléma

Došli jsme do Betléma. Tak se jmenuje památková rezervace lidové architektury v centru města z druhé poloviny 18. století. V jednom z roubených domků jsme objevili restauraci, ale bez ubytování. Druhý domek ale nesl ceduli PENZION. Nedozvonili jsme se. Již zkušeně jsme si zapamatovali telefonní číslo a vydali se hledat telefonní budku (mobily doma, že ano).

No a v celém Hlinsku nemají jedinou! Prostě bez mobilu si v tomhle městě jen tak nezavoláte. Ještě jsme zjistili cenu ubytování v penzionu dole na náměstí, ale 1300 Kč nám přišlo moc. Ačkoliv se nám ani jednomu nechtělo, nezbývalo než někoho poprosit o telefonát. Zastavila jsem dvě paní. Ochotně mi jedna z nich mobil půjčila a u toho říká: „Penzion Betlém? To má bratranec švagra.“ Dovolali jsme se a domluvili se – nocleh v roubené chaloupce za 850 Kč znělo líp než dobře. Večer jsme ještě vyrazili směrem bigbít a u toho využili dalších ze tří věcí s sebou – deštník. Na koncert jsme ale nedošli, moc daleko.

Nákres naší cesty
Nákres naší cesty

V neděli ráno jsme vyrazili na vlak, ale nějak se mi nechtělo ani jedním z možných směrů – Pardubice nebo Havlíčkův Brod. Informační cedule na nádraží hlásila, že za hodinu jede bus do Poličky. A řešení bylo na světě! JENŽE nebylo jasné, odkud bus pojede. Informace o nástupišti chyběla, autobusové nádraží před vlakáčem rozkopané a na mapě ještě další zastávka u pošty. Martin se vydal směrem k poště, já zůstala u nádraží. Za pár minut byl už tak daleko, že mi málem zmizel z dohledu. V tu chvíli přijel očekáváný autobus. Zařvala jsem do ulice, co to šlo, a k tomu přidala vehementní tleskání. Akustika zafungovala dobře a Martin vystartoval ke mně. Doběhla jsem k autobusu s tím, zda by i přes již nabíhající zpoždění bylo možné počkat na manžela. Za volantem mladej týpek vyklidněným hlasem řekl, že jasně.

Patnáct km za dvě h

„Do Poličky?“, podivil se: „Já tam pojedu dvě hodiny.“ (vzdálenost 15 km, pozn. red.) Jednalo se totiž o cyklobus, kterým údajně nikdo nejezdí a jehož trasa vede přes všechny možné i nemožné vesnice. „Jaká města máte na trase dřív?“, zeptala jsem se. Za hodinu že budeme v Litomyšli a to jsme brali. Ostatně jsem si již v sobotu všimla plakátu Smetanova Litomyšl a ve městě samotném nikdy nebyla.

Cestou, necestou začal mega slejvák. My pohodička sami v buse. Pár vesnic před Litomyšlí přistoupilo 8 důchodců a jeden za plnej, dohromady zaplatili 49 Kč.

V Litomyšli jsme navštívili kostely a dokonce vyrazili na prohlídku zámku. V zahradách si užili něco málo z programu a také pořídili jedinou fotku z výletu – díky fotoboxu. Poobědvali a vyrazili opět na vlak. Tentokrát již domů do Prahy, přes Vysoké Mýto a Choceň.

Mapa našich spontánních výletů

Tento výlet vyznačen béžově.

Tento již sedmý spontánní výlet s odstupem půl roku od šestého splnil má očekávání. I když jsme jeli jen na jednu noc, krásně jsem si odpočinula a objevila zase další místa Česka. Taková, kam by mě možná jinak nenapadlo jet. I kdybych sebevíc plánovala a trávila hodiny zkoumáním. Už se těším na další! A jestli máte podobný příběh, sem s ním!

Soutěžím s Mall.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Scroll to top