PORTUGALSKO – ÚDOLÍ ŘEKY DOURO, PORTSKÉ VÍNO A MOJE TIPY

Vydali jsme se prozkoumat údolí řeky Douro, odkud pochází to pravé portské víno. My jeli autem na 5 dní – níže trasa a tipy, ale pokud nemáte čas, využijte jednodenního výletu z Porta. Už na začátku je ale třeba dodat, že bez portugalštiny se vám dostane autenticity portugalského venkova o trochu méně, než by mohlo, i tak to ale stojí za to. Naše cesta vypadala následovně: Praha – město Porto – údolí řeky Douro až ke španělským hranicím – pláž na sever od Porta – Praha.

Před cestou si stáhněte mapu Portugalska do offline na Mapy.com – dost se nám hodily zejména turistické značky, trasy, vyhlídky a železniční stanice. Při našem putování jsme si tak snáz naplánovali zastávky i krátké procházky.

Jak do Doura z Porta: autem, vlakem, nebo s výletem

Do údolí Douro se můžete vydat třemi způsoby: půjčit si auto přes Discover Cars a zastavovat podle sebe, jet vlakem do Pinhãa a poskládat si vlastní program, nebo zvolit pohodlný výlet přes GetYourGuide. Pokud máte na Douro jen jeden den a nechcete čas trávit plánováním dopravy, vinařství a plavby, sáhla bych po organizovaném výletu. Níže najdete všechny tři možnosti i slevový kód na rezervaci v aplikaci.

Varianta	Pro koho	S čím počítat
1. Auto přes Discover Cars	Vlastní tempo, více dní a odlehlé vyhlídky	Klikaté silnice a řidič, který nebude ochutnávat víno
2. Vlak do Pinhãa	Výhledy z vlaku a program po vlastní ose	Jízdenku, vinařství a plavbu řešíte zvlášť, pozor na výluku
3. Výlet přes GetYourGuide	Pohodlná varianta, když máte málo času	Doprava a program v jednom, slevový kód do aplikace najdete níže

1. Půjčit si auto přes Discover Cars

Auto bych zvolila, pokud chcete v Douru strávit více dní, zastavovat na vyhlídkách a pokračovat do vesniček dál od hlavní železniční trati. My jsme tak projeli údolí až ke španělským hranicím. Nabídky si můžete porovnat přes Discover Cars. Počítejte ale s klikatými silnicemi a tím, že při ochutnávkách musí někdo zůstat řidičem. Podrobnosti o našem půjčení auta i trase najdete níže.

2. Douro vlakem z Porta do Pinhãa

Pokud chcete poznat Douro bez auta a naplánovat si výlet po vlastní ose, doporučuju jako cíl Pinhão. Na webu CP vyhledejte spojení z Porto São Bento nebo Porto Campanhã a rovnou si vyberte i návrat. Trať vede přes Réguu dál podél řeky, ale některá spojení vyžadují přestup. V Pinhãu máte nádraží s azulejos, nábřeží i přístaviště blízko sebe, takže nemusíte hned shánět další dopravu.

Pozor na výluku od 3. listopadu 2026 do 24. března 2027: úsek Marco de Canaveses – Régua má nahradit autobusová doprava. CP uvádí také přímé náhradní autobusy Caíde – Régua. Cesta z Porta proto nebude celá vlakem a potrvá podle konkrétního spojení déle. Před nákupem se podívejte na informace o výluce a jízdní řád pro svůj den, zejména pokud máte rezervovanou plavbu nebo degustaci.

Jak si poskládat jeden den v Pinhãu

Na jeden den bych zůstala u jednoduchého plánu: ráno cesta z Porta, po příjezdu nádraží s azulejos a procházka k řece, potom oběd a jedna rezervovaná aktivita. Můžete zvolit Quinta das Carvalhas, o které píšu níže, nebo krátkou plavbu z Pinhãa. Vinařství na kopcích nemusí být snadno dostupná pěšky a vyhlídka Casal de Loivos už vyžaduje další přesun. Nesnažila bych se do stejného dne přidat ještě Pocinho a Foz Côa.

3. Pohodlný výlet přes GetYourGuide, když máte málo času

Když máte na Douro jen jeden den a chcete si ho užít bez plánování, doporučuju pohodlný výlet přes GetYourGuide. Dopravu, vinařské zastávky i plavbu zařídí organizátor. Podívejte se na výlet z Porta. Celodenní varianta kombinuje dopravu, ochutnávky, oběd a přibližně hodinovou plavbu v Pinhãu. Při rezervaci vyberte správnou variantu: stejná nabídka obsahuje také kratší odpolední program bez oběda a pouze s jednou vinařskou zastávkou. Vyzvednutí v hotelu je jen u některých možností a průvodce není česky.

Plavba po řece Douro z Pinhãa

Plavba po řece Douro z Pinhãa vás zavede mezi svahy s vinicemi. Nezaměňujte ji s krátkou plavbou pod šesti mosty přímo v Portu. U celodenního výletu se do vinařské oblasti jede po silnici a na loď nastoupíte až tam. Kdo chce vyrazit vlakem a rezervovat jen místní program, může zvolit hodinovou plavbu z Pinhãa. Ta dopravu z Porta neobsahuje, proto si její čas slaďte se zpátečním spojením.

Na celodenní výlet se hodí mít v telefonu jízdenky, rezervace a mapu i po několika hodinách focení. Praktickou zálohou je AlzaPower Onyx Gen2 10 000 mAh s nabíjením přes USB-C a výkonem až 22,5 W. Přibalte si kabel ke svému telefonu a mapu oblasti stáhněte předem, ať se při hledání nádraží nebo přístaviště nemusíte spoléhat jen na mobilní data.

My jsme si na cestu autem po údolí Douro nechali pět dní. Níže najdete naši zkušenost s příletem a půjčením auta a potom jednotlivé zastávky od Pinhãa až ke španělským hranicím. Poslední odpoledne jsme si nechali na pobřeží ve Vila do Conde.

Letecky do Porta

Z Prahy do Porta létají přímo easyJet a Smartwings, takže kvůli cestě do Doura nemusíte přestupovat. Po příletu si můžete nechat Porto jako základnu a do údolí vyrazit na jeden den. Na vícedenní cestu do odlehlejších vesniček už se hodí půjčené auto. Tipy pro samotné město najdete v mém průvodci Portem, níže nechávám i naši zkušenost s cestou přes Švýcarsko a Německo.

My jsme do Porta letěli se Swiss Air přes Zurich a zpátky s Lufthansou přes Mnichov. Letenky v termínu červencových svátků vyšly na 5 500 Kč. Zajímavostí po cestě do Portugalska byl první let Praha-Zurich, na který Swiss Air nasadila v rámci výcviku velké dálkové letadlo Boeing 777. Díky technickým problémům ještě na Ruzyni jsem v jejich zábavním systému stihla zhlédnout celý film, i když samotný let trvá něco kolem hodiny.

Tříhodinový přestup v Mnichově na cestě zpátky jsme si zpestřili prohlídkou staré flotily Lufthansy v Besucherparku pouze jednu zastávku S-Bahnem od letiště. Zastavují tam obě linky S1 i S8 a stačí si koupit nejlevnější lístek, tzv. Kurzstrecke za 1.40€. Krom letadla Lockheed Constellation, které zahájilo éru pravidelných transatlantických letů Lufthansy, se můžete za 1 EUR vyšplhat na val, odkud lze pozorovat provoz na letišti, včetně odletů a příletů letadel. Příjemným bonusem jsou i přístupné kabiny letadel.

Půjčení auta v Portu

Pokud jste v Portu ještě nebyli, dejte si tam alespoň den, stojí to za to viz můj článek na Babce. My jsme si i přes krátký pobyt v Portu půjčili auto na letišti – u Goldcar, abychom ho tam mohli před odletem pohodlně vrátit. Za převzetí přímo na letišti nám připočítali přibližně 23 EUR. Podmínky a celkovou cenu si porovnejte předem, půjčit auto můžete i přes Discover Cars.

Krom tohoto příplatku po nás chtěli dalších 8 EUR za pronájem krabičky na elektronické účtování mýtného. Dnes už některé důležité úseky směrem do vnitrozemí mýtné nemají, například A24 a A4 v úseku Transmontana včetně tunelu Marão. Neznamená to ale, že je bezplatná celá cesta z Porta. U půjčovny si proto ověřte způsob úhrady pro konkrétní trasu a cenu případné mýtné jednotky.

A ještě jedna věc: za cestu přes hranice do Španělska po nás chtěli další příplatek v řádu několika eur denně po celou dobu pronájmu. My jsme od toho upustili. Pokud chcete hranice překračovat, nechte si od půjčovny předem potvrdit povolení i případný příplatek, podmínky nejsou u všech nabídek stejné.

Naše cesta autem po údolí Douro

Řeka Douro ústí v Portu do Atlantiku. My jsme se vydali proti proudu do portugalského vnitrozemí. Břehy řeky jsou známé tím, že na nich rostou hrozny portského vína. A proto se nám cestou naskytlo nemálo krásných výhledů na zelené kopce poseté vinicemi. Cesta je to klikatá a pro řidiče náročná, ale za to je na každém kroku miradouro – tedy zastávka s vyhlídkou. Čím více do vnitrozemí jedete, tím méně lidí potkáte. Pokud se dostanete až ke španělským hranicím, budete mít pocit, že jste na konci světa. Malé vesničky, pár místních lidí, krásná příroda. Region je zajímavý tím, že zde ve 20, století došlo k velkému exodu obyvatelstva, a tak zde takzvaně chcípnul pes. A v tom je ta krása. Právě tady můžete zažít to pravé Portugalsko. Potkat místní u poledního menu plného čerstvě ulovených ryb, dát si odpolední kávu a posedět se starci na židlích před kavárnou, či prozkoumat již nefunkční železnici, která kdysi sloužila vlakům mířícím až do Paříže.

Pinhao

První významnou zastávkou mnoha cestovatelů je Pinhao. Mají tam krásný most a historickou vlakovou zastávku plnou azulejos – modrobílých kachlí inspirovaných maurskou kulturou. Ještě před mostem můžete navštívit vinařství Quinta das Carvalhas a vydat se na prohlídku vinic (za poplatek, cesta jejich minibusem) či alespoň ochutnat nějaké z jejich vín. U břehu řeky je kavárna, dejte si kafíčko. A nakonec vyjeďte nahoru na kopec do vesničky Casal de Loivos, na jejímž konci je krásná vyhlídka na údolí Doura.

Máte-li čas, navštivte městečko Lamego.

Okolí Torre de Moncorvo

Z Pinhao jsme se vydali do Foz do Sabor, vesničky nedaleko Torre de Moncorvo, kde jsme měli ubytování na dvě noci v Olhares do Douro. Cesta trvala se zastávkami něco kolem dvou hodin a jeli jsme to přes severní břeh Doura – a tedy po rychlostní silnici IC5. Máte-li čas, doporučuji to vzít ale po jižním břehu Doura silnicí N222. Je tam spousta zastávek s vyhlídkami.

Ve Foz do Sabor je skvělá říční pláž – dokonce s navezeným pískem! Víno seženete ve vinařství Casa da Palmeira a na čerstvé říční ryby k obědu zajděte do jediné hospody/reštyky na návsi. Ubytování Olhares do Douro bylo autentické. Krásné pokoje, terasa s výhledem na řeku, domácí snídaně včetně marmelád, na místě pěstovaných pomerančů a majitelkou pečených slaných koláčů.

Torre de Moncorvo, něco jako místní okresní město, také stojí za návštěvu. Ideálně večer, při západu slunce dostává tamní kostel žluto-červenou barvu. Na večeři zajděte do restaurace Frango (česky kuře). Možná budou mít plno, ale vytrvejte, nebudete litovat. Portugalské menu nejčastěji vypadá následovně: v rámci couvert dostanete olivy a chléb, hlavní jídlo bývá maso/ryba s rýží a hranolkami, k tomu salát (nejčastěji rajče, cibule a salát), dezert a káva. K tomu pijí stolní víno (slabší, co se alkoholu týče), či pivo Superbock nebo Sagres.

Železniční stanice Pocinho

Máte-li rádi stará železniční místa, zastavte se v Pocinho. Pocinho je stále konečnou osobních vlaků na trati Douro, opuštěně na nás působilo hlavně staré železniční zázemí a nepoužívaný most. Krom stanice tu najdete také sklad železničních artefaktů a předmětů upozorňujících na něčí záměr udělat tu železniční muzeum. Dýchá to na vás tajemným dojmem, který umocní ocelový železniční most, na který raději nechoďte – kvůli jeho technickému stavu.

Paleolitické památky ve Vila Nova de Foz Coa

Nejsem žádný historický maniak, ale tohle byla pecka. V údolí Côa objevili při přípravě stavby přehrady rytiny do skal a kamenů, které jsou staré až 30 tisíc let. Co je na nich zajímavé, je i jejich umístění – podél koryta vyschlé řeky si ty skály s tak starými rytinami jen tak leží. Dnes je to místo sice oplocené a přes den i hlídané, ale udivilo mě, že se tam dochovalo něco tak starého.

Za vesnicí Coa je muzeum Côa, které může sloužit jako základna znalostí pro následující prohlídku rytin přímo u tehdejší řeky. Muzeum samo o sobě není nic moc, byť se snaží o interakci s návštěvníky. Co ale za to stojí, je noční prohlídka rytin. My jsme vyjížděli od muzea a za 17 EUR nás necelou hodinku vezli neoficiálními cestami ve 4×4 džípu až na místo určení. Průvodce s baterkou nám pak ukázal kameny s rytinami, vždy je krásně nasvítil a naznačil obrysy zvířat, které šly pěkně poznat. Nejzajímavější byl kůň se třemi hlavami – že by první pokud o animaci, předchůdce dnešních grafiků? Prohlídku rezervujte předem. Současná noční návštěva Penascosy stojí 22 EUR za osobu, trvá přibližně dvě hodiny a vyjíždí z návštěvnického centra v Castelo Melhor. Začátek se řídí západem slunce, ne pevným časem 20 hodin.

Stará železniční stanice v Coa

Když už budete v Coa, vydejte se k tamní železniční stanici. Pojedete strmě dolů až k řece, zaparkujete u již nepoužívaného ocelového mostu a pěšky dojdete ke stanici. Stojí tu zarostlá se zbytky kachlíků azulejos a člověk přijde až neuvěřitelné, že tudy jezdil vlak do Paříže. Zajímavostí železničních zastávek v tomto kraji je jejich umístění – vždy hodně daleko od města. Možná i proto se dnes již tato část železnice nepoužívá.

Douro u španělských hranic – městečko Freixo

Po dvou dnech v okolí Torre de Moncorvo jsme se vydali ještě víc na východ, a to až ke hranicím se Španělskem, k městečku Freixo de Espada a Cinta. Po cestě jsme zastavili ve vesnici Carvicais omrknout opuštěnou železniční stanici.

Ubytování jsme měli v krásných kamenných domcích přímo u přehrady Ferradosa pár kilometrů od Freixo. Městečko díky svým roztomilým uličkám vybízí k procházce. Tu můžete zakončit návštěvou Torre do Galo – věže, od které dostanete klíče v informačním centru na přilehlém náměstí. Celkově region ale působí dost osaměle, využijte toho k nasátí té pravé portugalské atmosféry – bez dalších turistů.

Říční pláž Congida

Na tuto pláž jsme se jeli vykoupat v očekávání návalu lidí a bohaté zábavní infrastruktury. Na místě bylo ale sotva pár místních a nemyslím si, že to při tak slunečném pozdním odpoledni bylo dané tím, že bylo pondělí. Pláž je to hezká – jsou tam dřevěná mola, ze kterých snadno slezete do vody. Na nástěnce jsme si přečetli, že plány s tímto místem byly daleko ambicióznější, než skutečnost. Došlo pouze na fázi 1. Další dvě se zatím neudály a ani to tak nevypadá. Bohužel i místní bar s kavárnou vypadá, že nikdy nebyl otevřen. Koupačka to ale byla dobrá, byť bez kávičky.

Plavba po Douru na španělsko-portugalské hranici je však to, na co nás původně Congida nalákala. Nicméně jsme tu byli ve špatný den – vyjížďky lodí se mimo sezónu (sezóna začíná až v polovině července) konají pouze o víkendech. Musí to být ale parádní plavba – na jedné straně Portugalsko, na druhém břehu pak Španělsko.

Barca d’Alva

Odpoledne jsme chtěli dát kratší trek Ribeira do Mosteiro – Calcada de Alpajares (najdete v turistické vrstvě mapy.cz červeně označenou turistickou trasu) nedaleko městečka Barca d’Alva, kam jsme dojeli po silnici podél řeky. Začala ale silná bouřka, a tak jsme místo toho dali kávu ve městě a poté zajeli na průzkum další z jin nefungujících železničních zastávek. Zpátky do Freixo jsme to vzali cestou přes kopec – a tedy přes vesnici Poiares. Naskytly se nám nevšední výhledy na údolí řeky, které osvěcovalo zapadající slunce.

Poslední odpoledne na pobřeží ve Vila do Conde

Před odletem zpět do ČR jsme se ještě chtěli mrknout na Atlantik, a tak jsme poslední odpoledne strávili v malebném městečku na sever od Porta – Vila do Conde. Na pláži tu již řadu let stojí restaurace Caximar vyhlášená svými čerstvými rybami. Obsluhují vás tu starší pánové, dezerty mají na pojízdném vozíku, zkrátka si připadáte jako v Hrabalově Obsluhoval jsem anglického krále.

Naše náklady na cestu na portugalský venkov

• Letenka 5 500 Kč
• Ubytování 50-60 EUR/noc/pokoj se snídaní
• Pronájem auta 88 EUR/4 dny – bez ostatních poplatků (letištní, za mýtnou krabičku apod.)
• Večeře vždy do 30 EUR/2 osoby/včetně piva a vína
• Káva 1 EUR (i míň)
• Polední menu 5-10 EUR

Další tipy: Porto · Lisabon · Madeira • Azorské ostrovy