Jak si sbalit do příručího zavazadla

Naši rodičové věci hromadili a šetřili na horší časy. Dnes máme věcí dostatek, a tak se naopak učíme žít „na lehko“. Vyprazdňujeme skříně, zbavujeme se předmětů ze sklepa a také cestujeme s minimem věcí. I když to poslední je dáno spíše cenovou politikou aerolinek.

Svou první (a doposud poslední) krosnu jsem si koupila – bohužel – až po návratu z Nového Zélandu. Dámská, Deuter, za necelých pět tisíc. Nedala jsem na ni dopustit. Pak jsem ji ale čím dál častěji nechávala doma. že ji neberu na eurovíkendy, to je jasné. Ale loni jsem ji nechala doma a na dva týdny odjela do Íránu. Na Vánoce do Izraele. A teď v dubnu necelé tři týdny na Taiwanu. To vše pouze s příručím zavazadlem.

Dřívě mi vadila těžkopádnost cestování s krosnou. To se musíte dopravit na místo, kde chcete přespat, tam se co nejrychleji ubytovat, ať se s tím těžkým krámem na zádech nemusíte tahat. Je to svazující. Odrazuje vás to od poznávání, od neplánovaných akcí.

Letos jsem tedy došla k závěru pořídit si pořádný batoh, co projde jako příruční zavazadlo, a nemusím ho pokaždé, když v něm něco hedám, celý vybalovat. Volba padla na Lowe Alpine a vyplatilo se. Má klasický přístup shora, k tomu i ten dolní (o dřív měly pouze krosny) a navíc ještě přístup zepředu přímo do útrob batohu – na pokoji položíte na zem, rozepnete zip a výsledek je jako s kufrem. S tím rozdílem, že tenhle kufr si dáte na záda raz dva.