Martin mě o ruku požádal v gruzínských horách (září). Oba jsme velcí cestovatelé, ale už od začátku nám bylo jasné, že svatbu sami na Mauriciu nebo pouze s nejbližší rodinou nechceme. Chtěli jsme využít této příležitosti a sezvat naše rodiny a kamarády na jedno místo. Doteď to považuju za to nejlepší, co jsme mohli udělat: představte si oslavu, kde všechny znáte a přijeli za vámi.
Přípravy svatby – koordinátorka a moderátor
Na svatbě jsme měli 106 hostů a přípravy nám daly zabrat. Zvažte svatební koordinátorku na celou přípravu a když ne, tak alespoň na den svatby. My jsme měli koordinátorku na den svatby a díky ní jsme se nemuseli starat o vůbec nic. Kde co je, kdo a co mákomu zaplatit, že něco došlo nebo že někdo něco ztratil. A svědkové měli také “volno”. Krom koordinátorky jsme na svatbě měli také moderátora (kamarád ze školy improvizace, kam chodím). Jeho rolí bylo svatebčany informovat o tom, co se bude dít a kdy, a celkově provázet svatebním dnem.
Svatební úkolníček v Trellu
Svatbu jsme připravovali ve dvou, a tak se hodilo sdílet seznam úkolů. A v mobilní aplikaci Trello to šlo jednoduše a zdarma. Sami se nastavíte typy úkolů – To Do, In Progress, Done nebo Udělat teď, Týden před svatbou, Den před svatbou, Vrátit po svatbě. K jednotlivým úkolům můžete přidávat fotky a jiné přílohy, checklist nebo deadline. A také je můžete přiřazovat ostatním v týmu (tedy tomu druhému nebo sobě :)) V hotových úkolech jsme měli zaznamenané, s kým jsme se dohodli a na čem – když něco domlouváte několik měsíců dopředu, je fajn si to ještě před svatbou znovu potvrdit.
První zařízená věc – místo hostiny
S místem jsme neotáleli. Chtěli jsme svatbu nedaleko Lomnice nad Popelkou, odkud pocházím, aby to moje velká rodina měla blízko. A taky abychom nemuseli řešit ubytování pro tolik lidí. Objeli jsme několik míst a zjistili, že nejlepší je zámek přímo v Lomnici na náměstí. Patří totiž městu, a tak nebylo třeba platit vysoký nájem někde na statku. Svatební místo jsme tedy rezervovali v listopadu a do konce roku si dali od svatebních příprav volno.
Druhá zařízená věc – místo obřadu
Na Vánoce jsme odletěli na Zéland a po návratu v lednu začali objíždět kostely kolem Lomnice. A opět dospěli k názoru, že ten nejlepší je na hoře Tábor hned za Lomnicí. Na konci ledna jsme měli jasné i místo obřadu. Zároveň jsme začali chodit na přípravu na manželství k salesiánovi Gambimu.
Třetí zařízená věc – catering
Vsadila jsem na osvědčenou kvalitu přímo z Lomnice. Majitelé restaurací Ploužnice a Babylon vaří skvěle a navíc poradili s množstvím, co se jí hodně, co naopak málo, že saláty se rychle kazí apod. Nejvíc jsem ocenila flexibilitu – pivo a nealko jsem platili dle aktuální spotřeby.
Březen: svatební oznámení, pozvánky a víno
V této fázi jsme už museli začít přemýšlet o tématu a ladění svatby. Pozvánky jsme tvořili na několikrát a stále to nebylo ono. Chyběl tomu cestovatelský motiv. Ale obrázky letenek a letadýlek nám přišly jako klišé. Nakonec vyhrál námět s balónem, který symbolizuje cesty, nadhled, objevování. V barvách modré a žluté. K tomu jsme udělali také samolepky a žvýkačky ve stejném designu. Samolepky jsme použili na zalepení obálek z pozvánkami a pak v den svatby také na košíčky s výslužkou. Žvýkačky jsem rozdala v práci a pak umístila na svatební hostině.
A co to víno? Dojeli jsme na Moravu a okoštovali vína z vinařství Maděřič. Dokonce jsme dělali ochutnávku naslepo. A shodli se. Příjemný víkend to byl.
Duben: svatební web
Jednoduchý wordpress ve stejném námětu jako svatební oznámení s Google formulářem pro účely RSVP, kde jsem také sbírala informace o alergiích na jídlo. Moc se to neosvědčilo, vyplnilo to jen málo svatebčanů. Na web jsem dala také video, které jsem náhodou natočila těsně předtím, než mě Martin požádal o ruku.
Lokální svatební dodavatelé
Květiny jsem si domluvila z turnovské Květerie – vážou přirozené a rozevláté květiny, žádný uducaný pugét. V květnu jsem s Lucií Noskovou – kadeřnicí a vizážistkou v jednom udělala zkušební kolo účesu a líčení. Účes se ukázal jako oříšek, vypadávaly mi vlasy (z účesu, ne hlavy :D). Fotografa jsem si rezervovala také místního – Radka Hlubučka. A koláčky, ty jsme objednali v cukrárně Olala z Libštátu, dělají je totiž na sádle!
Barva a téma svatby
Doteď to šlo dobře. Nemusela jsem se rozhodovat o tom, jak svatba bude vlastně vypadat. Ale pár týdnů před svatbou to už chtělo. Všichni se ptali na barvu svatby a jaké mají mít šaty. Pro mě miliónová otázka. Dovolím si tedy radu: na barvu se vykašlete. Ano, výzdobu na místě bude dobrý mít sladěnou, ale přece nechcete mít na svatbě dvacet holek v červených šatech. Uniformy prosím né. Můj požadavek byl jediný – ať je jasné, kdo je nevěsta.
Chtěla jsem, ať je vidět, čím žijeme. Žijeme cestováním. Oba. Takže jsem začala přemýšlet, jak udělat cestovatelskou výzdobu.
Glóbusy, kam se podíváš
Koupila jsem asi sedm globusů různých velikostí. Stály na stolech, ten u nás byl svítící, večer jsem ho rozsvítili. Jeden jsem popsala názvy drinků a umístila na bar s cedulkou “zatoč a zapíchni prst, ať víš, co budeš pít”.
Srdíčka z map a atlasů
Martinova maminka byla tak hodná, že pro nás vystříhala několik stovek srdíček z map a atlasů. Umístili jsme je na stoly, svatebčané si mohli vzít domů na památku.
Mapa sezení
Nechala jsem na A3 vytisknout mapu světa – světle šedě, aby přes to byl vidět plánek sezení. Mapu jsem umístila na malířský stojan a každý ze 106 svatebčanů sám našel, kde sedí.
Koutek na dary s kufrem a kyticí
Inspirace z Instagramu. Do jednoho z kufrů jsem umístila kytici.
Velký obraz našich fotek z cest
Projeli jsme spolu za 2,5 roku na třicet destinací. Wow! Sami jsme se divili, když jsme obraz poskládali. Teď nám visí doma na zdi.
Kosmetika s průvodcem na WC
Máme doma spousty kosmetiky z cest, z letadla, z hotelů apod. To vše se hodilo do košíčků na WC. A k tomu průvodce na čtění – Hong Kong na pánské, New York na dámské.
Fotografie a videa ze svatby
Měli jsme fotografa i video. Když se ti dva neznají, dohlídněte na to, aby se mezi sebou domluvili a navzájem se nepletli do záběrů. Fotokoutek, který fotografie rovnou tiskl a vytvářel i GIFy, nechyběl. Zábava pro svatebčany, mají něco na památku a když dáte vedle fotoknihu, tak vám ji za večer naplní fotkami včetně vzkazů – a není nic lepšího, než si ji den po svatbě prohlídnout. Na ofiko fotky totiž budete nějakou dobu čekat.
Poslední noc doma
Před svatbou jsem spala u našich, v pokojíčku, který jsme s bráchy sdíleli. Čekalo mě hezké rozloučení včetně mého dopisu rodičům z dětství, kde píšu: A hlavně se nikdy nerozveďte, protože láska je to nejcennější!
Videa před a po svatbě
Asi týden před svatbou jsem sem tam natočila sama sebe a moje pocity. Ráno v den svatby také. A už se těším, až to jednou budu pouštět sobě i vnoučatům. Cestou z líbánek jsme s novomanželem natočili video, ve kterém probíráme naše zážitky z příprav i ze svatebního dne. Jak teta protancovala střevíce a brácha tanečními kreacemi natrhl kalhoty, jak jsem cestou z obřadu skočila k překvapeným sousedům na toaletu, atd atd.
Líbánky pro cestovatele
Tohle byl trochu oříšek. Chtěli jsme, aby to byla speciální cesta. Aby to nebylo jako našich 30 předešlých společných. Pořádně daleko. Někam, kam bychom “jen tak” nejeli. A hned po svatbě. Brali jsme se v červnu. Chtěli jsem do tepla, takže bylo třeba se držet na severní polokouli. Volba padla na Havaj. Jak tam bylo? Mrkněte na report z ostrova Kauai a Big Island!
Cestovat jsem začala po maturitě v roce 2005, studovala jsem na Novém Zélandu, žila na Maltě, Madeiře, v Bretani a v Portu. Mluvím anglicky, francouzsky, hůř portugalsky a zcela základně čínsky. Cestuji pouze s příručním zavazadlem, dříve přes Couchsurfing, dnes přes Home Exchange. Se dvěma dětmi. Profesí jsem agilní koučka. Věnuji se také divadelní improvizaci.