Původně to měl být víkend v Brně – v Anybody hotelu a večer v Cabaret des Péchés. Martin se mě ale tuhle zeptal, zda chci na neděli překvapení. Neváhala jsem a myslela si, že je někde na Moravě vinobraní či podobná akce. V sobotu ráno jsme opustili hotel, nasnídali se, prošmejdili centrum Brna a kolem jedné vyrazili směr vlakáč. Jenže místo na vlak jsme sedli na bus, co jede do Tuřan. Začala jsem tušit, že asi nepojedem, ale poletíme. ✈️ Asi nějaký vnitrostátní let z legrace. Kdo ví, kam to z Brna lítá. Třeba Pardubice? 😂
Na letišti mi Martin ale předal cestovní pas a uzavíratelný pytlík. Tak to asi bude do zahraničí! 🗺 Kdo ví, kam to z Brna lítá. Londýn jsem vyloučila, ten oba známe. Tak že by Dublin? Edinburgh? A teď vás pobavím, tipla jsem si i Gdaňsk! 🙈
Nasadila jsem si špunty do uší, to abych neslyšela hlášení. Boarding proběhl rychle, přeci jen to malé letiště má něco do sebe. Naštěstí mi při bezpečnostní kontrole nesebrali krém na vlasy o 150 ml – někdy to projde, ale riskuju to jen v případě, když předem nevím, že někam poletím. 😂A pak jsem si na chvíli schrupla. Přistávat jsme začali za necelou hodinu letu. Tak brzy? Vyřadila jsem všechny své dosavadní tipy a začala tápat. Takže někam blízko. Polsko nebo Německo. Či Zurych? Při pohledu dolů bylo vidět samé vilky s bazény. To Polsko nebude. Benzínka Aral mi taky nenapověděla. Po přistání u terminálu několik letadel Easyjet. Ale přes moře jsme teda neletěli! Vyndala jsem si špunty z uší v domnění, že hlášení už proběhlo. Nikoliv. A tak jsem zjistila, že jsme v BERLÍNĚ! 🇩🇪
Manžel sehnal Ryanair letenky za 200 Kč – jó, asi začnu odlety z Brna víc monitorovat. Hotely jsou v Berlíně drahé, ale Martin ulovil na poslední chvíli (den předem) Radisson Blu za 2 500 Kč (40 % sleva) přes Hotwire (last minute aukce hotelových pokojů). Dokonce mi vzal plavky, a tak jsme si večer před spaním dali pár temp. Jinak ten hotel má krásné atrium s akváriem plným ryb ve tvaru válce na stojáka přes 6 pater. Akvárkem se dalo projet výtahem, místní placená atrakce. Nám stačilo se na ni dívat z klasického hotelového výtahu.
24 hodin v Berlíně
Ještě v sobotu večer jsem prozíravě zašla do několika obchodů (Uniqlo, TK Maxx), protože v neděli je celý Německo zavřený. A tady do supermarketu – v hotelu jsme si nepřiplatili za snídani (25 eur/osoba) a místo toho koupili jogurt a ovoce za 6 eur. Večeři jsem našla přes “cheap eats” v Google mapách a byla z toho výborná teplá bowl s kuřecím a všemi těmi zdravými přílohami zeleninovými a luštěninovými (10 eur) od řetěžce David&Dean.
Oba jsme už v Berlíně byli a zároveň jsme se v neděli nechtěli nikam honit. Našli jsme si tedy pár akcí (přes mobilní appku Local) a venkovních prostorů (počasí nám přálo).
Nowkoelln Flowmarkt
Koupili jsme denní MHD jízdenku za 7 eur a vyrazili na blešák na Nowkoelln Flowmarkt u řeky. Z blešáku se nakonec vyklubal malej food festival, protože ze tří stánků jsme nevěděli, u kterého nakoupit dřív. Marockou b-stellu nebo japonskou palačinku okonomyiaki? Obojí! A k tomu chai latté (ano, i tohle tam měli a já v Praze kudy chodím, téměr nikde nemají).
World Trash Center
Pěšky jsme došli k Martkhalle Neun, kde zorvna probíhal festival kávy, na který se stálo v dlouhé frontě. Pokračovali jsme tedy dál až k venkovnímu prostoru se stánky a lavičkami u řeky – World Trash Center. Ideální na pivko a taky nějakou tu romantiku. Zrovna v tamní hale Saalchen začínal trh designérů. Něco jako pražský Design Market.
Kulturbrauerei
Využili jsme lítačku a přesunuli se tentokrát do areálu bývalého pivovaru Kulturbrauerei. Tady pro změnu probíhal opravdový food festival, zase jsme pojedli. Marocké tajine z keramického talíře (10 eur), žádný plasťák. Tramvají zpátky na hotel pro batohy – podařilo se nám získat late check-out zdarma (do 15h).
Pak busem na Postdamer Platz a odtamtud přes židovský památník k bráně a na vlak. Z Berlína do Prahy to vlakem trvá necelých 5h a cesta utekla. Ačkoliv byla neděle večer, naše kupé téměř prázdné. Do vlaku jsme si k večeři koupili opět teplou bowl od Dean&Davida. A v půl desáté večer vystupovali v Praze.
Byl to krásný víkend v trojúhelníku Praha-Brno-Berlín. A teď přemýšlím, jaké překvapní pro manžela vymyslím příště já. Poraďte!
Toto nebylo poprvé, co jsem někam letěla a nevěděla kam. Mrkněte na článek Výlet s překvapením. A předminule to bylo dokonce v kombinaci s autem – přečtěte si Report z cesty do Polska, kdy jsem nevěděla, kam letím.
Cestovat jsem začala po maturitě v roce 2005, studovala jsem na Novém Zélandu, žila na Maltě, Madeiře, v Bretani a v Portu. Mluvím anglicky, francouzsky, hůř portugalsky a zcela základně čínsky. Cestuji pouze s příručním zavazadlem, dříve přes Couchsurfing, dnes přes Home Exchange. Se dvěma dětmi. Profesí jsem agilní koučka. Věnuji se také divadelní improvizaci.