Nový Zéland – Otago Peninsula, Catlins a Fiordland

Otago Peninsula, Dunedin a pivo Speights

Další den jsme dojeli na východní pobřeží ostrova k Moeraki boulders. Jde o velké kulaté kameny rozeseté po pláži. Před devíti lety mi to přišlo jako zajímavá věc k vidění, tentokrát jsem byla zklamaná. Udělali z toho turistickou atrakci, lidé se u kamenů fotí jako diví, takže jsme si to ani neužili. Náladu nám zlepšili tuleni na Shagpointu a pak jsme už pelášili do Dunedinu.

Těšila jsem se na návrat do místa svých studií. V Dunedinu jsme prošli univerzitu, knihovna už byla zavřená. A na Dundas street našli domek, ve kterém jsem bydlela. Ač to bylo v roce 2009, vše zůstalo při starém. Místní turistickou atrakcí je nejstrmější ulice na světě – Baldwin street. Jednou za rok tu čokoládovna Cadbury (co á v Dunedinu továrnu) pořádá závod čokoládových bonbónů Jaffa. Prostě je očíslují a pak hromadně pustí z ulice dolů. Ve městě zajděte na pivo do Speights baru u stejnojmenného pivovaru. Na prohlídku pivovaru jsme nešli, zdálo se nám to zbytečně drahý.

Nejlepší na Dunedinu je však jeho blízkost k Otago peninsula. Tento poloostrov stojí za kompletní prozkoumání. Dojeďte až dozadu na Taiaora head – žije tam kolonie vzácných albatrosů a je u toho muzeum s informačním centrem a kavárnou. Pak si dejte krátký trek – Victory beach and The Pyramids, kde procházíte kolem zeleně porostlých kopců ve tvaru, čeho asi, pyramid a podíváte se na velkou Victory beach. Pokud jste se ještě nenabažili novozélandských tuleňů (sea lions), jeďte se podívat na Allans beach. Krásná pláž a málokdo o ní ví (není značená na mapě). Zpátky do Dunedinu jeďte po vnitrozemní Highcliff road, naskytnou se vám výhledy na celý poloostrov. Zjistěte si, v kolik hodin je odliv, a vydejte se na Tunnel beach. Na tuto pláž totiž vede tunel ve skále a v době přílivu je pláž pod vodou. I s cestou od parkoviště je to asi na hodinku.

Fiordland a Milford sound

Na Fiordland jsme měli cca tři dny. Jeli jsme od jihu. Podívali jsme se na zavěšený most v Clifdenu. Dali jsme turisty neobjevený Big Totara Walk – krátkou procházku pralesem, co nikdy nebyl kácen, a kde jsme viděli ohromný stromy totara, některé z nich staré tisíc let!

Zajeli jsme k nejhlubšímu novozélandskému jezeru Hauroko, jehož hlubiny dosahují 462 metrů. Radost z krásného výhledu kazilo neuvěřitelné množství otravných sandflies (mušky). Pak jsme šli velmi příjemný Mt Burns Tarns Track (45 min return) u Borland Saddle. Opět supr výhledy, tentokrát na Green lake. Zajeli jsme se podívat k jezeru Monowai, kolem kterého stojí pár huts, které není třeba rezervovat. My jsme se ale rozhodli, že pojedeme rovnou na sever k Milford soundu. Následující den totiž mělo být jasno, a tak jsme si naplánovali plavbu fjordem.

 

Cestou na sever jsme se stavili v Manapouri a Te Anau a zastavili u Mirror lakes. Míjeli jsme poměrně hodně kempů, ale všechny byly placené. Potřebovali jsme nocovat co nejblíž k Milfordu, abychom se tam dostali druhý den brzy ráno a koupili lístky na první ranní plavbu. Ta totiž stojí o 30 dolarů méně než plavby v průběhu dopoledne/odpoledne. A navíc tam ještě není tolik lidí. Kempovali jsme v Gunn’s Camp u řeky se společnou kuchyní a jídelnou a teplými sprchami. To vše za 20 NZD na osobu a noc. Nakonec jsme tu zůstali dvě noci.

Brzy ráno jsme projeli tunelem ve skále až do vesničky Milford Sound, nechali auto na parkovišti a pěšky došli do terminálu. Plavbu jsme koupili od firmy JUCY (45 NZD/os včetně malé snídaně, plavba začala v 8:55 a trvala dvě hodiny. A spekulace na počasí se nám vyplatila, bylo úplně jasno a viděli jsme fjord v celé jeho kráse. Pak jsme ale rychle zdrhli pryč, protože se tam mezitím sjeli autobusy plné turistů a najednou to místo ztrácelo na kráse. V roce 2009 jsem si připlatila a absolvovala plavbu po Doubtful Soundu, který je hůře dostupný (jede se lodí, busem a pak zase lodí), ale také nádherný.

Odpoledne jsem si dali pěkně do těla. Gertrude Saddle Route pro mě byl jeden z nejhezčích a nejnáročnějších treků s krásným výhledem na Milford sound. Šli jsme to necelých 5 hodin a byla to nálož. Jestli na tom nejste s fyzičkou špatně, rozhodně se tam vydejte. Jen pozor na počasí, za deště bych tam nešla. Všude stojí cedule, že si máte dávat pozor, že na treku zemřeli lidé.

Další den jsme šli Key Summit Track, který je odbočkou od Routeburn tracku. Tento track není náročný a nahoře opět výhledy, na hory a jezera kolem. Dalším doporučovaným trekem je ten k jezeru Marian, ale na ten jsme už neměli čas.

Našim dalším plánem bylo dojet zpět do Dunedinu přes Catlins, a tak jsme zdarma nocovali v Dunsdale Recreation Reserve severovýchodně od Invercargillu. A znovu skvělá volba – na velké mýtině uprostřed hlubokého lesa dvoje záchodky, pár karavanů, řeka.

Catlins a Slope Point – nejjižnější místo Nového Zélandu

Catlins nabízí krásnou přírodu a spousty zajímavých míst k vidění, která jsou součástí Southern Scenic Route. Nás nejvíc zaujal zkamenělý les – Curio Bay Fossil Forest – prostě se můžete projít po kmenech stromů, ze kterých se stal kámen. Nikde jinde jsem tohle neviděla. A navíc, když budete mít štěstí, můžete narazit na tučňáka.

Vyfoťte se u cedule Slope Point, odkud je to na jižní pól blíž než k rovníku. Vydejte se na vyhlídku na Nugget point.

Spali jsme v kempu DOC za 8 NZD/osoba – Parakaunui Bay Campsite.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Scroll to top