Na co si dát pozor v Jižní Koreji + checklist před odletem

Dovolená v Jižní Koreji překvapí i zkušené cestovatele. Les má otevírací dobu, na ulici nenajdete odpadkový koš a v hotelu nesmíte jíst syrovou rybu. Níže další zajímavosti Jižní Korey, po přečtění budete na cestu připraveni rozhodně líp než my. Pokud cestujete jako rodina, podívejte se také na naše zkušenosti z Koreje s dětmi, kde řeším nepálivé jídlo, kočárek, přesuny i výlety s malými dětmi.

Přímý let z Prahy do Soulu: naše zkušenost

Přímé lety z Prahy do Soulu zajišťují Asiana Airlines a Korean Air. Nás zpáteční letenky vyšly na 17 000 Kč a přímý let moc doporučuju. Směrem do Koreje jsme letěli přes noc a cesta nám trvala přibližně deset a půl hodiny, zpátky jsme letěli přes den něco přes třináct hodin. Zpáteční cesta je tedy delší, ale pořád mi přijde příjemné sednout v Soulu do letadla a vystoupit rovnou v Praze.

Jídla jsme během letu dostali dost, jen o vodu jsme si museli říkat. Obsluha sice občas procházela, ale vlastní láhev vody jsme na rozdíl od některých jiných aerolinek nedostali. Takže pokud máte žízeň, řekněte si a nečekejte jen na další kolečko s pitím. Celkově za mě ale přímý let do Koreje určitě ano, zvlášť když cestujete s malými dětmi.

S kočárkem až na palubu a přes pasovou kontrolu

Pokud letíte s malými dětmi, vezměte si kočárek. My jsme náš cestovní kočárek vzali až na palubu a po příletu ho měli hned po ruce. Když dítě spí, přenesete ho z letadla v náručí nebo v nosítku a pak ho můžete zase položit. Mrkněte na můj článek kočárek do letadla, kde řeším výběr i rozměry. Možnost vzít konkrétní kočárek do kabiny si předem zkontrolujte u své aerolinky.

Kočárek nám pomohl i na imigrační kontrole v Soulu. Pustili nás do fronty pro rodiny s dětmi a kočárky, takže jsme nemuseli čekat v té dlouhé běžné frontě na pasovku. Po dlouhém letu se to fakt hodilo. Na možnost přednostního průchodu se zeptejte personálu, nám takhle kočárek usnadnil nejen přesuny po letišti, ale i samotný vstup do země.

e-Arrival Card vyplňte předem a nechte si na ni čas

Martin před cestou vyplňoval online příjezdový formulář a dost se s ním natrápil. Za nás to rozhodně nebylo pár bezstarostných kliknutí, takže si na vyplňování nechte dost času. Jmenuje se e-Arrival Card a na oficiálním webu je zdarma. Vyplňuje se v posledních třech dnech před příjezdem podle korejského času. Připravte si pasy, údaje o příletu a odletu a adresu ubytování, ať je pak nemusíte dohledávat uprostřed formuláře.

Formulář se řeší také pro děti, za děti mladší 14 let ho podává rodič nebo jiná osoba. Není to totéž co cestovní autorizace K-ETA. Pokud máte platnou K-ETA, patříte mezi výjimky a e-Arrival Card nevyplňujete. Jestli se na vás vztahuje povinnost příjezdového formuláře, můžete si ověřit přímo na jeho oficiálním webu. Pozor na zprostředkovatele, kteří za vyplnění chtějí peníze, samotný korejský formulář nic nestojí.

Co připravit před odletem do Jižní Koreje

• Vízum netřeba řešit, aktuálně netřeba ani elektronická cestovní autorizace K-ETA – víc tu
• Stáhnout si naši MAPU do mobilu – s místy z ostrova Jeju, DMZ, Busanu a Suwonu (bez Soulu!)
• Stáhnout si mapy do offline – pouze Mapy.cz, protože Google Maps tam do offlinu stáhnout nejdou
• Stáhnout si mobilní aplikace Naver – pro navigaci (Google Maps navigace tam moc nefunguje)
• Stáhnout si mobilní aplikaci Papago pro překlady korejštiny
• Předem si v Revolutu směnit korejské wony, kterými budete platit na místě
• Nezapomenout si vzít fyzickou Revolut kartu, Apple Pay totiž funguje výjimečně!
• Zajistit si roaming buď od operátora nebo přes Saily – tam získáte slevu 5 USD na první nákup s kódem CESTUJZABABKU
• Při přímém letu z Prahy do Soulu odlétáte z T1, kde doporučuju Erste Premier Lounge. Před dlouhým letem se tu můžete najíst a odpočinout si, moje zkušenosti najdete v recenzi. Volné vstupy si zařiďte podle mého návodu. Pokud letíte s přestupem, rozhoduje o terminálu první let z Prahy.
• Připravit se na jet lag – můj návod zde

Angličtina v Jižní Koreji

Neumíte anglicky? Nevadí! Korejci taky ne a když ano, tak jejich výslovnosti není rozumět. Takže on-line překladač Papago jsme využili opravdu často. V Seoulu a dalších turistických místech bude v angličtině víc nápisů a třeba i menu v restauraci. Na Jeju ani v Suwonu ale moc ne. Nejhorší je, že Korejec nepochopí ani tu nejzákladnější otázku a časem se naučíte mluvit korejskou angličtinou s důrazem na poslední slabiku (podobně jako Italové: „drinK“ „BookinG“).

Platby kartou v Jižní Koreji

Do Koreje si určitě vezměte fyzickou platební kartu, samotné Apple Pay nestačí. Nám se na něj spoléhat nevyplatilo, potřebovali jsme kartu. Já platila Revolutkou a před cestou jsem si směnila peníze na korejské wony, abych měla lepší kurz. Peníze si měním předem mimo víkend a na místě platím přímo ve wonech. Podmínky směny a případné poplatky záleží na tarifu.

Většinou nám fyzická karta fungovala, ale několikrát jsme narazili na místo, kde s ní zaplatit nešlo. Občas přijímali pouze korejské karty, jindy jsme potřebovali hotovost. Tu jsme využili třeba při cestě z Incheonu na Gimpo a v obchůdku s limitem pro platbu kartou. Menší rezervu ve wonech proto mějte u sebe, i když jinak platíte kartou skoro všechno.

Výběr hotovosti: hledejte Global ATM

Ne každý korejský bankomat přijme zahraniční kartu. Hledejte označení Global ATM, případně uvedenou podporu vaší mezinárodní karetní sítě. Nejde o jedinou banku, rozhoduje konkrétní bankomat. U výběru jsme platili poplatek, jeho výši vám bankomat ukáže před potvrzením. Pokud nabídne přepočet do korun, zvolte výběr ve wonech bez jeho převodu do Kč.

Počasí v Jižní Koreji

V zimě je tam zima, jako u nás, v létě teplo, jako u nás. ALE…v létě je to tedy jiné teplo: Je totiž doprovázené vlhkostí, a tak se venku cítíte jak v sauně. Uvnitř všude klimatizují, to vám bude hej (na rozdíl od Emirátů to nepřehánějí, nenastydli jsme – Martin si teda myslí, že přehánějí). Ale jakmile vyjdete ven, udeří do vás vlna horka. Oblečení, které si přeperete, hned tak neuschne (zlváště na ostrově Jeju se to táhlo).

Jihokorejské záchody

Hi-tech toalety značky Samsung apod. vás nemusejí vůběc strašit. Nebojte, nebude vás to oplachovat, pokud nebudete zběsile mačkat tlačítka na ovladači. Jediný problém je občas najít tlačítko spláchnout. Nejčastěji byla na boku toalety páčka a la po staru.

Korejské restaurace

V restauracích to často chodí tak, že vás usadí ke stolu, donesou vám vodu zdarma a většinou pouze korejské menu. Tady použijte překladač fotek Papago. Jednou jsme místo obyčejné vody dostali i nápoj z rýže. Dejte si pozor, ať toho neobjednáte příliš, jídla totiž bývají v setu s polévkou a několika malými mističkami příloh. Narazili jsme tak třeba na miso nebo udon polévku.

Banchan: malé přílohy, které vám zase doplní

Těm malým přílohám se říká banchan. Patří mezi ně kimchi, tedy fermentovaná zelenina, ochucená zelenina namul nebo nakládaná zelenina jangajji. Nejsou to tedy jen pickles, na stole se může objevit víc různých chutí. K běžnému korejskému jídlu je dostanete v ceně a často vám je zdarma doplní, někde na požádání, jinde je samoobslužný pult. Nám je obsluha průběžně doplňovala sama. A tady pozor na náš český zvyk všechno dojíst: vy mističku vyprázdníte a oni vám ji zase naplní.

Kolik jsme platili za jídlo

Za hlavní jídlo jsme často platili 10 000 až 14 000 wonů, přibližně 160 až 225 Kč. Za mě super cena, zvlášť když k tomu dostanete přílohy a vodu. Jen pozor, pohybovali jsme se i mimo Soul. Pro nás jako rodinu jsme často brali dvě hlavní jídla, někdy ještě polévku, a stačilo nám to. Než objednáte každému vlastní porci, mrkněte, co všechno už vybrané jídlo obsahuje. S malými dětmi se nám společné objednávání osvědčilo.

V Soulu na mě při hledání vyskakovaly i restaurace s cenami 60 000 nebo přes 100 000 wonů, tedy přibližně 970 nebo přes 1 600 Kč. Jenže Korejci hodně sdílejí a někdy jde o velké jídlo pro několik lidí, takže samotná částka může klamat. Zkontrolujte, jestli je cena za jednu porci, nebo za celý společný set. I v Soulu jsme se ale najedli za rozumné peníze, nemusíte se bát, že každá večeře bude stát majlant.

My jsme v Soulu chodili na sushi a za set jsme platili asi 45 000 wonů, přibližně 725 Kč. Dostali jsme dvě velká plata sushi, dvě velké polévky, dva takové bramboráky a jednu limonádu. To už mi přišlo jako pěkná porce jídla za fajn cenu. Celkově mi jídlo v Koreji vůbec nepřišlo drahé a i kvůli tomu bych ji určitě zařadila na svůj cestovatelský wishlist.

V některých restauracích a zejména ve foodcourtech obchodních center lze objednat přes obrazovku (někdy pouze v korejštině, ale za to s obrázky), kde i zaplatíte, takže je celý proces jednodušší.

Nejčastěji používají hůlky, které najdete v šuplíku na boku stolu, společně s ubrousky nebo lžicí. Někde jsme si mohli přidat i polévku, ale nepočítejte s tím automaticky u každého jídla. Ne všude, ale poměrně často si po jídle zákazníci sami odnášejí nádobí, včetně hotelových snídaní. V běžných korejských restauracích se spropitné nedává, takže žádné dopočítávání dýška neřešíte.

Pravidla a zákazy v Jižní Koreji

Připravte se, že Korejci jsou velice procesní a na vše mají pravidlo, přes které nejede vlak. A tak na každém rohu uvidíte několik cedulí s tím, co se nesmí – například že děti na vyhlídku nesmějí s lízátkem nebo že v hotelu nesmíte jíst sashimi a v apartmánu vařit rybu (kvůli pachům). To samé v autě z autopůjčovny – možná budete podepisovat papír, ve kterém je napsáno, že v autě nesmíte vozit syrové ryby.

Při placení jsem si všimla ještě jedné drobnosti: kartu nebo jinou věc vám často podají oběma rukama. Případně ji drží jednou rukou a druhou si podepírají zápěstí nebo předloktí. Je to projev zdvořilosti a stejným způsobem můžete kartu i převzít. Není potřeba z toho dělat vědu, ale tohle malé gesto si z Koreje rychle odkoukáte.

Semafory na zemi pro lidi přilepené k telefonu

Na některých přechodech jsme si všimli světelných pásů přímo v chodníku. Svítí červeně nebo zeleně podle semaforu, takže změnu vidíte i se sklopenou hlavou. Když zrovna koukáte do mobilu, nemusíte kvůli barvě semaforu ani zvednout oči. Přechody pro lidi přilepené k telefonu, to mě pobavilo. Než ale vstoupíte do silnice, rozhlédněte se i tak.

Řídit auto v Jižní Koreji

Auto jsme si půjčovali na Jeju i po příletu do Soulu. Všechny zkušenosti jsem sepsala do článku půjčení auta v Koreji, od správného mezinárodního řidičáku přes rezervaci a sedačky až po Naver Maps, mýto a vrácení auta na letišti. Před rezervací si ho určitě projděte, hlavně kvůli dokladům a odlišnostem v řízení.

Za benzín jsme platili přibližně 1 880 wonů za litr, zhruba 33 Kč, takže mi přišel levný. Na pumpách nám většinou někdo natankoval nebo jsme si řekli o pomoc a kartou jsme zaplatili všude, kde jsme tankovali. I tohle je příjemná část rozpočtu, pokud chcete Koreu projet autem a nezůstat jen v Soulu.

Korejci neřídí dobře, mají hodně nízké rychlostní limity a strašně dlouhé semafory – přípravte se na zácpy. Na červené můžete odbočit doprava, pokud zastavíte a dáte přednost (jako v US). V drtivé většine případů nemůžete odbočit na plné zelené doleva, musíte počkat na zelenou S ŠIPKOU. U-turn, tedy otáčení na světelných křižovatkách je většinou povolenou dopravní značkou.

I když mají pravidla na všechno, tak kupodivu vesele parkují na žluté čáře nebo klidně na kraji rychlostní silnice.

Korejci hodně dbají na postavení ve společnosti a to, zda jste nad mini nebo pod nimi, odvozují i od auta, kterým jezdíte. A tak vás jsou schopni pouštět na kruhovém objezdu, protože máte lepší auto. A naopak – ti, co mají lepší auto, dokazují své postavení tím, že nerespektují pravidla silničního provozu a dělají si, co chtějí.

Jihokorejské snídaně v hotelu

Určitě se vydejte i mimo hlavní turistická korejská místa, ať zažijete tu opravdovou Koreu včetně jejich hotelových snídaní ve formě nakládané zeleniny, pálivých omáček, rýže, kaše s řasami apod. Mně slaná snídaně nevadí, ale tohle mi dalo zabrat a za celý týden se to přejedlo.

Voda z kohoutku v Koreji

Kohoutková voda v Jižní Korey je pitná, ale lidí si kupují balenou pro její lepší chuť. Krom vody mají milion sladkých nápojů, někdy v tom plave želé. Černý čaj jsme nesehanli, všude čaje z obilí a nebo zelený čaj.

Jihokorejské odpadkové koše

Podobně jako v Japonsku, ani v Koreji moc odpadkových košů nenajdete. Chvíli trvá, než si člověk vytvoří návyk „nosit si svůj vlastní koš“ (ve formě pytlíku) a celý den své odpadky tahat s sebou. Někdy se podaří vyhodit třeba v muzeu, ale kolikrát koš chybí i na veřejném wc.

Důvodem je, aby Korejci do veřejných košů neodhazovali své soukromé odpadky, za které mají platit. Prý se ale ukázalo, že to stejně moc nefunguje a Jižní Korea počet košů postupně navyšuje – takže pokud se budete pohybovat hodně v Seoulu, tak tam jich je už poměrně dost.

Třídění a vynášení odpadů v Koreji je taky kapitola sama pro sebe. Na směsný domácí odpad si v supermarketu nebo minimarketu koupíte speciální označený pytel. Jeho cenou si platíte i odvoz odpadků, takže vlastní neoznačená igelitka nestačí. Mně se jednou podařilo takový pytel koupit omylem: chtěla jsem obyčejnou tašku na nákup a místo ní dostala oficiální pytel na odpad. Takže i turista si tu platí za svůj vlastní odpad.

Pytel pak odložíte na určeném místě a v čase, který platí pro dané ubytování nebo čtvrť. Recyklovatelné obaly a zbytky jídla se řeší zvlášť, nepatří všechno do jednoho pytle. Pokud bydlíte v apartmánu, nechte si od hostitele ukázat, co kam patří. Pravidla pro domácí odpad nejsou totéž co vyhození drobného smetí do veřejného koše.

Otevírací doba v Jižní Koreji

Dejte si pozor na pondělky, to má do muzejí zavřeno. A to včetně treků, na které se platí vstupné – takže ne jako tady v EU, kde jsme zvyklí si do přírody chodit, kdy chceme. V Jižní Koreji má otevírací dobu i les. I pronajatý slunečník na pláži musíte v šest opustit, i když je světlo až do osmi. Restaurace často ve tři zavřou a otevřou navečer třeba v 18 hodin.

Nákupy v Koreji: kosmetiku si vyberte už doma

Olive Young: výběr je obrovský a mě trochu zaskočil

Olive Young je něco jako naše dm, hlavně pokud vás zajímá korejská kosmetika. Doporučuju si před cestou trochu udělat přípravu, nakoukat videa a uložit si konkrétní produkty, které chcete vyzkoušet. Na místě je toho totiž milion a pro mě byl výběr hrozně matoucí. Nevěděla jsem, co vybrat, takže jsem si nakonec skoro nic nekoupila. Fotky obalů a krátký seznam vám při vybírání pomůžou víc než snaha zorientovat se až mezi regály.

Daiso: serepetičky do kuchyně, na cestování i masky

Prošla jsem si i Daiso. Tam mají různé serepetičky do kuchyně, na cestování, ale taky kosmetiku a pleťové masky, včetně gelových. Na internetu na vás vyskočí spousta videí s tipy, co si z Daiso odvézt a co naopak nechat v regálu. Hodí se tedy mít pár věcí vyhlédnutých předem, ať se máte čeho chytit.

Innisfree: moje oblíbená kosmetika spojená s Jeju

Já mám ráda Innisfree, korejskou kosmetiku spojenou s ostrovem Jeju. Tam už jsem si něco vybrala a k nákupu mi přidali i vzorečky navíc. Když značku znáte a vyhovuje vám, nakupuje se hned jednodušeji než mezi stovkami neznámých produktů. Na ostrově Jeju jsme navštívili také Innisfree Jeju House u čajových plantáží, které doporučuju přidat k výletu po ostrově.

Tax Free

V obchodě se vás při platbě většího obnosu zeptají, zda s sebou máte cestovní pas a chcete odečíst daň. Jde o nákupy zejméne oblečení, elektorniky, spotřebního zboží. Já pas bohužel nenosila, a tak mi vždy dali účetnku s QR kódem a návodem, jak zaplacenou daň dostat zpět. To provedete v automatu na letišti nebo přímo v obchodním centru, kde nakupujete – musíte naskenovat pas a pak ty QR kódy.

Taxíky v jižní Koreji

Používali jsme UBER a jejich místní appku a ukázalo se, že ceny nejsou fixní – vždy je to pak dle reálné ceny na taxametru. Asi z důvodu zácpy, protože se cesta může pěkně prodloužit. I přesto je v Koreji taxi levné a využívali jsme.

Kolik stojí MHD v Soulu a jak nabít T-money

MHD v Soulu je taky cenově v pohodě. Základní jízdné metrem s dopravní kartou je 1 550 wonů, přibližně 25 Kč, u běžných modrých a zelených autobusů 1 500 wonů, asi 24 Kč. U metra se cena zvyšuje podle ujeté vzdálenosti, takže to není jedna částka za libovolně dlouhou cestu. Jednorázová jízdenka na metro začíná na 1 650 wonech, přibližně 27 Kč. Podrobněji se na dopravu podíváme v samostatném článku, tady hlavně pár věcí, které je dobré vědět před první jízdou.

Kupte si a hlavně předem nabijte T-money kartu. My jsme kartičku sice měli, ale nenabitou, a v autobuse ji nešlo dobít, ani koupit jízdenku. Běžná fyzická karta stojí zhruba 3 000 až 5 000 wonů, přibližně 50 až 80 Kč, podle provedení. To je cena samotné karty, peníze na jízdy si na ni musíte nahrát zvlášť. Koupíte ji například v minimarketech CU, GS25 nebo 7-Eleven.

Na běžné dobíjení fyzické T-money karty si připravte hotovost ve wonech. Kredit doplníte v minimarketech nebo v automatech v metru, takže si to vyřiďte ještě před nástupem. Samotná platební karta vám v tu chvíli nemusí pomoct a prázdná T-money je vám v autobuse k ničemu, to už máme vyzkoušené. Praktické informace ke kartám najdete i na Visit Seoul.

Chystáte se navštívit severní hranici Jižní Koreje a přiblížit se KLDR? Nastuduje náš návod na návštěvu Demilitarizované zóny (DMZ).

Do itineráře bych určitě zařadila i ostrov Jeju: co vidět a jak si naplánovat týden. Najdete tam naše tipy na vodopády, koupání, trek nad útesy i kavárny a mapu míst ke stažení do mobilu.