Byl duben a s mamkou jsme se rozhodly vyrazit na tři týdny na Yucatán a do Guatemaly. Koupily jsme letenky od KLM, trasu Praha-Amsterdam-Cancún. Obě jsme s sebou měly krosnu (já jsem pak ješětě pokračovala do Phoenixu a NYC). Mamka si na cestu nakoupila nové vybavení, prostě jsme byly krásně zabalené.
První let Praha-Asmterdam v pohodě. Z Amstru už to bylo “tím velkým letadlem”, hezky jsme se zabydlely v economy sedačkách, dobrá nálada. Jenže z runwaye jsme se najednou vrátili zpět ke gate. Že prý nějaký technický problém. A toto se opakovalo asi ještě třikrát – vždy na runway a zpátky ke gate. Po třech hodinách po popojíždění v letadle po letišti, kdy nám dali jen vodu, nám oznámili, že se let ruší a ať přijdem na letiště další den.
Takže nám zrušili let. Naštěstí mi došlo, že když teď pojedem na hotel a přijdem na letiště další den, tak se asi do stejného spoje o 24h později nevejdeme, protože ten musí mít koupený zase další cestující. Na přepážce KLM mi řekli, ať to hned neřeším, že až další den. Volala jsem na helplinku KLM do ČR a paní mi poradila, ať trvám na přebookování ihned. Vrátila jsem se na přepážku na letišti a trvala na přebookování klidně na jiný let s jinou trasou. Týpek to dělal asi hodinu, ale dosáhly jsme svého – dostaly jsme boarding passy na let další den ráno s United Airlines s přestupem v Houstonu. Zavazadla prý řešit nemusíme. Ještě jsem napsala do našeho AirBnB v Mexiku, že dorazíme o den později, zda nám podrží rezervaci.
A tak jsem celá šťastná, že můžu klidně spát, ještě vystála frontu na hotel a poukázky na jídlo. Jako na potvoru v ten den v Amstru zrušili další dva lety, a tak volných hotelů rychle ubývalo. Nakonec jsme nocovaly někde u pláže, bylo to tam vlastně hezký a pomalu jsme se ladily na tu vysněnou azurovou pláž s palmami.
Další den nás taxi zavezlo na letiště a tentokrát jsme už úspěšně odletěly. Po přistání v Cancúnu nám ale nepřijely bágly! Že nám je prý dovezou na hotel. Bylo mi to podezřelý vzhledem k tomu, že jsme dalších pár nocí měly strávit na ostrově Isla Mujeres, kam se musí popojet lodí.
Nedalo se nic dělat, koupily jsme si v tamních předražených obchodech plavky a šátek na pláž. Ten šátek od tý doby vozím na všechny cesty a je vlastně takovej památeční. Batohy nepřišly ani za den, ani za dva. Moje krosna se zjevila třetí den, mamky pečlivě sbalený batoh plný nových věcí a cestovatelských vychytávek nikdy. Koupily jsme pár nových věcí, obyč bágl a sandále, něco jsem mamce půjčila ze svých zásob a mamka sama od té doby tvrdí, že lze cestovate v podstatě bez ničeho.
Proto si od té doby na cesty dávám do příručního zavazadla také věci, o které fakt nechci přijít (drahé, cenně, věci na první dny v destinaci – plavky).
Kompenzace za zrušený let
Věděla jsem, že máme každá nárok na 600 EUR. KLM nám ale nárok neuznaly. A tak jsme to dali právníkům – resp. jen mamky případ. Za pár měsíců mamka částku obdržela. Já vzala vyjádření aerolinky k mamčinu případu a poslala jim znovu žádost o vyplacení částky i mně. S odůvodněním, že se jedná o identický případ, a že když to uznali jí, mají to uznat i mně. A tak se i stalo. Díky tomu jsme platily provizi právníkům pouze jednu.
Kompenzace za zrušené zavazadlo
S tím to bylo horší. KLM od toho daly ruce pryč, že to máme řešit s United. A United chtěli všechny doklady faxem!!! Člověk už ani neví, že fax existuje, natož že je nehorázně drahej, když posíláte do zahraničí dvacet papírů. Pak nám tvrdily, že jim to nepřišlo, volala jsem tam nesčetněkrát. Zde se vyplatila vytrvalost. Aerolinky pak mamce poslaly poměrnou částku hodnoty věcí, které v batohu měla.
Cestovat jsem začala po maturitě v roce 2005, studovala jsem na Novém Zélandu, žila na Maltě, Madeiře, v Bretani a v Portu. Mluvím anglicky, francouzsky, hůř portugalsky a zcela základně čínsky. Cestuji pouze s příručním zavazadlem, dříve přes Couchsurfing, dnes přes Home Exchange. Se dvěma dětmi. Profesí jsem agilní koučka. Věnuji se také divadelní improvizaci.