Do Andalusie jsme se vydali na prodloužený listopadový víkend. Ve čtvrtek odpoledne sedli do auta a za cca 5h už byli v neměckém Memminghemu, kde jsme přes Airbnbn přespali. V pátek ráno jsme nechali auto na parkovišti u letiště (za pouhých 14 EUR na tři dny!) a pěšky došli do terminálu (10 min chůze). Letenky do Sevilly jsme měli přes Ryanair a teplotní změna v listopadu byla opravdu příjemná!
V Seville na letišti jsme si půjčili auto u jedné z těch trochu dražších společností (Hertz), ale už nás nebaví se neustále dohadovat s Goldcar (včetně vracení prázdné nádrže a platbu za předražený benzín). A taky jsme se vyhli čekání ve frontě. Z letiště jsme zamířili do Araceny, místě prvního noclehu.
Aracena je krásné městečko s atmosférou. Na kopci zřícenina hradu a kostel, u kterého jsme si vychutnali červený západ slunce. Ve Španělsku to večer na ulicích žije. Na náměstí pobíhaly děti, pomalu se stmívalo a restaurace se připravovaly na večerní směnu. Kdo do těchto končin ještě nezavítal, tak vězte, že restaurace vaří většinou až od osmé hodiny. Takže se nám stalo, že jsme došli k doporučené restauraci a tam ani noha, abychom byli později svědky toho, jak se restaurace zaplnila do posledního místa. Počkali jsme tedy, až prijde kuchař a začnou vařit. Andalusie je známá pro svá tapas. A tak jsme si vybrali od všeho něco se zvláštním důrazem na seafood. K tomu skvělé víno a o fajn večer bylo postaráno. Nocovali jsme za 66 EUR včetně snídaně v hotelu La Era de Aracena. Za celý pobyt nejlevnější a moc pěkné ubytko s výhledem. A bohužel už zazimovaným bazénem.
Další den jsme znovu prošli Aracenu a na 10:45 koupili lístky na prohlídku místního krasového komplexu.
Minas de Riotinto – vláček, muzeum, důl, ubytko, večeře, kaštany,
Cádiz – parkování, restaurace
Carmona – bar na závěr, kostel, uličky
Cestovat jsem začala po maturitě v roce 2005, studovala jsem na Novém Zélandu, žila na Maltě, Madeiře, v Bretani a v Portu. Mluvím anglicky, francouzsky, hůř portugalsky a zcela základně čínsky. Cestuji pouze s příručním zavazadlem, dříve přes Couchsurfing, dnes přes Home Exchange. Se dvěma dětmi. Profesí jsem agilní koučka. Věnuji se také divadelní improvizaci.