Průvodce Madeira

PORTUGALSKO - DOURO

Portoportugalština na cestyLisabonMadeira

Evropská velkoměsta dnes nejsou cestovatelsky už tak zajímavá. Babka se poslední dobou zaměřila na venkov a níže vám přináší krátký report z pěti denního roadtripu po portugalském vnitrozemí. Už na začátku je ale třeba dodat, že bez portugalštiny se vám dostane autenticity portugalského venkova o trochu méně, než by mohlo. Babky cesta vypadala následovně: Praha – město Porto – údolí řeky Douro až ke španělským hranicím – pláž na sever od Porta – Praha.

Pohled na údolí řeky Douro

Před cestou si stáhněte mapu Portugalska do offline na Mapy.cz – dost se nám hodily zejména turistické značky, trasy, vyhlídky a železniční stanice. Na Google je tato oblast málo zmapovaná a když už, tak spíše pro auta, než turisty.

Letecky do Porta

My jsme do Porta letěli se Swiss Air přes Zurich a zpátky s Lufthansou přes Mnichov. Letenky v termínu červencových svátků vyšly na 5 000 Kč. Zajímavostí po cestě do Portugalska byl první let Praha-Zurich, na který Swiss Air nasadila v rámci výcviku velké dálkové letadlo Boeing 777. Díky technickým problémům ještě na Ruzyni jsem v jejich zábavním systému stihla zhlédnout celý film, i když samotný let trvá něco kolem hodiny.

Tříhodinový přestup v Mnichově na cestě zpátky jsme si zpestřili prohlídkou staré flotily Lufthansy v Besucherparku pouze jednu zastávku S-Bahnem od letiště. Zastavují tam obě linky S1 i S8 a stačí si koupit nejlevnější lístek, tzv. Kurzstrecke za 1.40€. Krom letadla Lockheed Constellation, které zahájilo éru pravidelných transatlantických letů Lufthansy, se můžete za 1 EUR vyšplhat na val, odkud lze pozorovat provoz na letišti, včetně odletů a příletů letadel. Příjemným bonusem jsou i přístupné kabiny letadel.

Půjčení auta v Portu

Pokud jste v Portu ještě nebyli, dejte si tam alespoň den, stojí to za to viz můj článek na Babce. My jsme si i přes krátký pobyt v Portu půjčil auto na letišti – u Goldcar, abychom ho tam mohli před odletem pohodlně vrátit. Nevýhodou pronájmu aut přímo u letiště je příplatek cca 23 EUR, který si účtují všechny místní půjčovny.

Krom tohoto příplatku po nás chtěli dalších 8 EUR za pronájem krabičky na elektronické účtování mýtného, bez které se v podstatě neobejdete. Mýtné na některých úsecích lze platit při vstupu/výstupu z placené zóny, ale na jiných úsecích mají pouze elektronickou verzi. I tam to jde bez krabičky, nicméně pak musíte dojít na poštu s SPZ vašeho auta a zaplatit to tam, a to ne dřív než za dva dny od poslední jízdy, dřív na poště nebudou mít data…

A ještě jedna věc, pokud se v rámci cesty chcete podívat i za portugalské hranice, třeba do Španělska, taktéž si připlatíte za dodatečné pojištění, a to až několik eur/denně na celou dobu pronájmu auta. My jsme od toho upustili.

Údolí řeky Douro

Řeka Douro ústí v Portu do Atlantiku. My jsme se vydali proti proudu do portugalského vnitrozemí. Břehy řeky jsou známé tím, že na nich rostou hrozny portského vína. A proto se nám cestou naskytlo nemálo krásných výhledů na zelené kopce poseté vinicemi. Cesta je to klikatá a pro řidiče náročná, ale za to je na každém kroku miradouro – tedy zastávka s vyhlídkou. Čím více do vnitrozemí jedete, tím méně lidí potkáte. Pokud se dostanete až ke španělským hranicím, budete mít pocit, že jste na konci světa. Malé vesničky, pár místních lidí, krásná příroda. Region je zajímavý tím, že zde ve 20, století došlo k velkému exodu obyvatelstva, a tak zde takzvaně chcípnul pes. A v tom je ta krása. Právě tady můžete zažít to pravé Portugalsko. Potkat místní u poledního menu plného čerstvě ulovených ryb, dát si odpolední kávu a posedět se starci na židlích před kavárnou, či prozkoumat již nefunkční železnici, která kdysi sloužila vlakům mířícím až do Paříže.

Lodičkou na řece Douro

Pinhao

První významnou zastávkou mnoha cestovatelů je Pinhao. Mají tam krásný most a historickou vlakovou zastávku plnou azulejos – modrobílých kachlí inspirovaných maurskou kulturou. Ještě před mostem můžete navštívit vinařství Quinta das Carvalhas a vydat se na prohlídku vinic (za poplatek, cesta jejich minibusem) či alespoň ochutnat nějaké z jejich vín. U břehu řeky je kavárna, dejte si kafíčko. A nakonec vyjeďte nahoru na kopec do vesničky Casal de Loivos, na jejímž konci je krásná vyhlídka na údolí Doura.

Máte-li čas, navštivte městečko Lamego.

Okolí Torre de Moncorvo

Z Pinhao jsme se vydali do Foz do Sabor, vesničky nedaleko Torre de Moncorvo, kde jsme mělo ubytování na dvě noci v Olhares do Douro. Cesta trvala se zastávkami něco kolem dvou hodin a jeli jsme to přes severní břeh Doura – a tedy po rychlostní silnici IC5. Máte-li čas, doporučuji to vzít ale po jižním břehu Doura silnicí N222. Je tam spousta zastávek s vyhlídkami.

Ve Foz do Sabor je skvělá říční pláž – dokonce s navezeným pískem! Víno seženete ve vinařství Casa da Palmeira a na čerstvé říční ryby k obědu zajděte do jediné hospody/reštyky na návsi. Ubytování Olhares do Douro bylo autentické. Krásné pokoje, terasa s výhledem na řeku, domácí snídaně včetně marmelád, na místě pěstovaných pomerančů a majitelkou pečených slaných koláčů.

Torre de Moncorvo, něco jako místní okresní město, také stojí za návštěvu. Ideálně večer, při západu slunce dostává tamní kostel žluto-červenou barvu. Na večeři zajděte do restaurace Frango (česky kuře). Možná budou mít plno, ale vytrvejte, nebudete litovat. Portugalské menu nejčastěji vypadá následovně: v rámci couvert dostanete olivy a chléb, hlavní jídlo bývá maso/ryba s rýží a hranolkami, k tomu salát (nejčastěji rajče, cibule a salát), dezert a káva. K tomu pijí stolní víno (slabší, co se alkoholu týče), či pivo Superbock nebo Sagres.

Kostel v Torre de Moncorvo

Železniční stanice Pocinho

Máte-li rádi stará opuštěná místa, která kdysi byla centrem dění, navštivte starou železniční stanici v Pocinho. Krom stanice tu najdete také sklad železničních artefaktů a předmětů upozorňujících na něčí záměr udělat tu železniční muzeum. Dýchá to na vás tajemným dojmem, který umocní ocelový železniční most, na který raději nechoďte - kvůli jeho technickému stavu.

Již nepoužívaný železniční most

Paleolitické památky ve Vila Nova de Foz Coa

Nejsem žádný historický maniak, ale tohle byla pecka. Ve vesnici Foz Coa před dvaceti lety náhodou objevili při stavbě přehrady rytiny do skal a kamenů, které jsou staré až 30 tisíc let. Co je na nich zajímavé, je i jejich umístění – podél koryta vyschlé řeky si ty skály s tak starými rytinami jen tak leží. Dnes je to místo sice oplocené a přes den i hlídané, ale udivilo mě, že se tam dochovalo něco tak starého.

Paleolitická kráva

Za vesnicí Coa je nové levné muzeum, které může sloužit jako základna znalostí pro následující prohlídku rytin přímo u tehdejší řeky. Muzeum samo o sobě není nic moc, byť se snaží o interakci s návštěvníky. Co ale za to stojí, je noční prohlídka rytin, která začíná od muzea. Za 17 EUR vás necelou hodinkou povezou neoficiálními cestami ve 4x4 džípu až na místo určení. Průvodce s baterkou vám pak ukáže kameny s rytinami, vždy je krásně nasvítí a naznačí obrysy zvířat, které jdou pěkně poznat. Nejzajímavější byl kůň se třemi hlavami – že by první pokud o animaci, předchůdce dnešních grafiků? Prohlídku rezervujte předem, neprobíhá každý den, nejčastěji začíná ve 20h a končí něco po 22h.

Stará železniční stanice v Coa

Když už budete v Coa, vydejte se k tamní železniční stanici. Pojedete strmě dolů až k řece, zaparkujete u již nepoužívaného ocelového mostu a pěšky dojdete ke stanici. Stojí tu zarostlá se zbytky kachlíků azulejos a člověk přijde až neuvěřitelné, že tudy jezdil vlak do Paříže. Zajímavostí železničních zastávek v tomto kraji je jejich umístění – vždy hodně daleko od města. Možná i proto se dnes již tato část železnice nepoužívá.

Douro u španělských hranic – městečko Freixo

Po dvou dnech v okolí Torre de Moncorvo jsme se vydali ještě víc na východ, a to až ke hranicím se Španělskem, k městečku Freixo de Espada a Cinta. Po cestě jsme zastavili ve vesnici Carvicais omrknout opuštěnou železniční stanici.

Ubytování jsme měli v krásných kamenných domcích přímo u přehrady Ferradosa pár kilometrů od Freixo. Městečko díky svým roztomilým uličkám vybízí k procházce. Tu můžete zakončit návštěvou Torre do Galo – věže, od které dostanete klíče v informačním centru na přilehlém náměstí. Celkově region ale působí dost osaměle, využijte toho k nasátí té pravé portugalské atmosféry – bez dalších turistů.

Říční pláž Congida

Na tuto pláž jsme se jeli vykoupat v očekávání návalu lidí a bohaté zábavní infrastruktury. Na místě bylo ale sotva pár místních a nemyslím si, že to při tak slunečném pozdním odpoledni bylo dané tím, že bylo pondělí. Pláž je to hezká – jsou tam dřevěná mola, ze kterých snadno slezete do vody. Na nástěnce jsme si přečetli, že plány s tímto místem byly daleko ambicióznější, než skutečnost. Došlo pouze na fázi 1. Další dvě se zatím neudály a ani to tak nevypadá. Bohužel i místní bar s kavárnou vypadá, že nikdy nebyl otevřen. Koupačka to ale byla dobrá, byť bez kávičky.

Plavba po Douru na španělsko-portugalské hranici je však to, na co nás původně Congida nalákala. Nicméně jsme tu byli ve špatný den – vyjížďky lodí se mimo sezónu (sezóna začíná až v polovině července) konají pouze o víkendech. Musí to být ale parádní plavba – na jedné straně Portugalsko, na druhém břehu pak Španělsko.

Barca d`Alva

Odpoledne jsme chtěli dát kratší trek Ribeira do Mosteiro – Calcada de Alpajares (najdete v turistické vrstvě mapy.cz červeně označenou turistickou trasu) nedaleko městečka Barca d`Alva, kam jsme dojeli po silnici podél řeky. Začala ale silná bouřka, a tak jsme místo toho dali kávu ve městě a poté zajeli na průzkum další z jin nefungujících železničních zastávek. Zpátky do Freixo jsme to vzali cestou přes kopec – a tedy přes vesnici Poiares. Naskytly se nám nevšední výhledy na údolí řeky, které osvěcovalo zapadající slunce.

Pohled z mostu v Barca d Alva

Poslední odpoledne na pobřeží ve Vila do Conde

Pláž ve Vila do Conde

Před odletem zpět do ČR jsme se ještě chtěli mrknout na Atlantik, a tak jsme poslední odpoledne strávili v malebném městečku na sever od Porta – Vila do Conde. Na pláži tu již řadu let stojí restaurace Caximar vyhlášená svými čerstvými rybami. Obsluhují vás tu starší pánové, dezerty mají na pojízdném vozíku, zkrátka si připadáte jako v Hrabalově Obsluhoval jsem anglického krále.

Aquadukt ve Vila do Conde

Náklady na cestu na portugalský venkov:

Letenka 5 500 CZK

Ubytování 50-60 EUR/noc/pokoj se snídaní

Pronájem auta 88 EUR/4 dny – bez ostatních poplatků (letištní, za mýtnou krabičku apod.)

Večeře vždy do 30 EUR/2 osoby/včetně piva a vína

Káva 1 EUR (i míň)

Polední menu 5-10 EUR

Portoportugalština na cestyLisabonMadeira

© Tereza Šimůnková 2008-2016